13. 02. 2017
Podle Roberta Harého, autora metody PCL-R, dnes zlatého standardu posuzování psychopatie, se psychopati vyznačují čtyřmi základními charakteristikami:
Chování psychopatů je kvalitativně i kvantitativně odlišné od jiných problematických osobností. Chování psychopatů má více predátorský charakter, je motivováno snadno identifikovatelnými cíli, realizováno necitelně a bez emočního kontextu. Někteří autoři uvádějí, že je motivováno primitivními nebo slabými emocemi. Často toto jednání není pouhou reakcí na okolní události, ale pokusem ukázat sobě i okolí svou vlastní sílu.
Psychopati příliš nemívají blízké vztahy a kontakty s rodinou, přáteli i obecně, často mění místo působiště a dlouhodobě neplánují. Ve srovnání s ostatními problematickými osobnostmi jsou jejich oběťmi méně často členové rodiny, přátelé a příbuzní. Například většina vražd u nepsychopatů se děje za extrémního emočního vzrušení. Oběťmi nepsychopatů jsou také častěji ženy, které se s pachatelem znají, zatímco oběťmi psychopatů jsou častěji neznámí muži. Násilí psychopatů je pomstou či chladnou odplatou. Obecně jsou jejich činy chladnokrevné, agresivní a bez afektivního podtextu nebo jasných motivů. Psychopati častěji užívají zbraně a instrumentální agresi. Po násilném činu vzrůstá jejich pocit vlastní síly a spokojenosti. Nepsychopati zažívají více pocity úzkosti, viny a strachu.
Obdobně se chovají i psychopaté „v bílých límečcích“. Tedy osoby na vysokých pozicích v politice nebo byznysu. Velmi dobře vědí, jak se zalíbit svým nadřízeným, dostat se do tak zvané šedé zóny, kde zcela bezohledně zneužívají svého postavení, ničí své podřízené, kolegy a partnery, jen proto, aby upevnili svoji pozici nebo dosáhli svých cílů.