Psychoterapie není jen rozhovor o problémech. Je to komplexní proces, který se snaží vrátit člověku jeho schopnost žít plně - tělesně, duševně a sociálně. A přestože se o ní mluví hodně, mnoho lidí si neuvědomuje, že světová zdravotnická organizace (WHO) vlastně není ta, která dává přesnou definici psychoterapie. To je klíčový bod, který se často přehlíží.
Co WHO vlastně říká o zdraví - a proč to platí i pro psychoterapii
WHO nevydala nikdy oficiální definici slova „psychoterapie“. Ale vydala definici zdraví. A ta je základem celého přístupu. V roce 1948, v Praze, schválila WHO: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomností nemoci nebo infirmita.“ Tato věta se dodnes používá jako základní rámec pro všechny zdravotnické systémy v Evropě, včetně Česka. Nejde o to, že nejsi nemocný. Jde o to, jestli se cítíš celý, svobodný, schopný být sám sebou.
Tato definice neříká, jak psychoterapie funguje. Ale říká, proč existuje. Pokud je zdraví pohoda ve všech třech oblastech, pak psychoterapie je nástroj, který pomáhá lidem dostat se z toho, co je tuto pohodu brání. Úzkost, deprese, vyhoření, traumata - to všechno omezuje lidskou svobodu. A psychoterapie se snaží tuto svobodu vrátit.
Kdo pak definuje psychoterapii - a jak?
Chybí-li WHO přímá definice, kdo ji nahrazuje? V praxi to dělají jiné organizace a země. Americká psychiatrická asociace (APA), která vydává DSM - nejznámější manuál pro diagnostiku duševních poruch - definuje psychoterapii jako „druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Psychoterapie může pomoci nejen zmírnit příznaky, ale také u některých typů psychoterapie pomoci identifikovat psychologické příčiny stavu, aby člověk mohl lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.“
Tato definice je praktická. Říká, co psychoterapie dělá: pomáhá, zmírňuje, pomáhá pochopit příčiny. Ale neříká, jak to dělá. A to je důležité. Psychoterapie není jedna věc. Je to spousta různých přístupů: kognitivně-behaviorální, psychodynamické, humanistické, systémové, tělesné. Každý z nich má jiný nástroj, jiný cíl, jiný způsob, jak se s klientem setkat.
Etymologie: Co slovo „psychoterapie“ skutečně znamená
Slovo „psychoterapie“ pochází z řečtiny: „psyché“ znamená původně „motýl“ - ale ve starověku se používalo i pro duši, životní sílu. A „therapón“ znamená „sluha“ nebo „pomocník“. Takže psychoterapie je „služba duši“. Nebo „pomoc životní síle“. To je důležité. Není to o tom, že terapeut něco „napraví“. Je to o tom, že někdo doprovází, naslouchá, pomáhá najít vlastní cestu zpět k sobě.
Prof. Jiří Kratochvíl z Masarykovy univerzity to říká jednoduše: „Psychoterapie je léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii.“ Ale to je jen polovina pravdy. Moderní psychoterapie už nejde jen o „léčení nemoci“. Jde o to, aby člověk mohl žít lépe - i když nemá „diagnózu“. Mnoho lidí chodí na psychoterapii, protože se cítí vyprahlí, ztracení, neúplní. A to není nemoc. To je lidský stav.
Česká definice: Kdo smí být psychoterapeutem?
V České republice je to jinak. Tu psychoterapii definuje právo. Podle vyhlášky č. 134/1998 Sb. a pozdějších předpisů je psychoterapie „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. To znamená: jen ti, kteří absolvovali specializační vzdělání v oboru psychoterapie, mohou používat titul „psychoterapeut“ a poskytovat zdravotnické služby.
Co to znamená v praxi? Minimálně tři roky vzdělávání po magisterském titulu v psychologii. To zahrnuje:
- 750 hodin teoretické výuky
- 1500 hodin klinické praxe
- 250 hodin vlastní psychoterapie
Tato vlastní terapie je klíčová. Psychoterapeut se musí nejprve setkat se svými vlastními temnými kouty, než může pomoci druhým. To je jedna z největších rozdílů mezi psychoterapií a jinými formami poradenství. Není to o tom, že máš všechny odpovědi. Je to o tom, že jsi prošel cestou, kterou nyní doprovázíš druhého.
Co psychoterapie dělá - a co ne
Národní zdravotnický informační portál (NZIP) definuje psychoterapii jako „typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci (rozhovory, diskuse) mezi dospělými účastníky. Cílem je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit.“
Ale pak přidává důležitou poznámku: „Psychoterapie se nedrží žádného pevného schématu. Psychoterapeut nedokáže pacientovy problémy jednoduše vyřešit, ale doprovází jej na jeho vlastní cestě při hledání řešení problému nebo potřebné změny.“
To je podstata. Psychoterapie není návod, jak si upravit život. Je to prostor, kde můžeš zkusit být, jak jsi. Bez toho, aby ti někdo říkal, že jsi špatně. Bez toho, aby ti někdo řešil za tebe. Tady se můžeš ztratit. A najít se zpět.
Co psychoterapie neříká - a co říká
Je běžné slyšet: „Psychoterapie je léčba psychologickými prostředky.“ Ale co to znamená? Co jsou „psychologické prostředky“? Dotazy? Naslouchání? Ticho? Pláč? Smích? Práce s dechem? Pohyb tělem? Všechno to je. Psychoterapie využívá verbální i neverbální techniky. Někdy stačí jen to, že někdo sedí vedle tebe a neříká nic. A přesto slyší.
Jedna z nejlepších definic přišla od českého psychoterapeuta Jiřího Růžičky: „Psychoterapie je cesta ke svobodě.“ Když jsi v úzkosti, tvůj svět se zmenšuje. Když jsi v depresi, nemáš energii ani na to, abys vstal z postele. Když jsi vyhořelý, život už nechceš cítit. Psychoterapie ti neříká, jak se znovu „připravit“. Říká ti: „Zkus se znovu setkat se životem. Zkus se znovu cítit.“
Proč neexistuje jedna definice
Neexistuje jedna definice psychoterapie, protože neexistuje jedna lidská duše. Každý člověk má jiný způsob, jak přežít, jak trpět, jak se snažit být celý. WHO to chápe. Proto nechává národním systémům, aby si definice vytvořily samy. V Česku je to právní rámec. V Německu je to jiný systém. Ve Spojených státech jiný. A všechny fungují - protože všechny se snaží odpovědět na jednu otázku: Jak může člověk žít lépe?
Psychoterapie není věda, která má jedinou pravdu. Je to umění - umění být přítomen, umění naslouchat, umění neřešit. A přesto pomáhat. To je její síla. A to je důvod, proč se o ní hovoří tak málo - ale žije tak moc.
Proč WHO nemá vlastní definici psychoterapie?
WHO se zaměřuje na širší rámec zdraví - ne na konkrétní metody. Její definice zdraví z roku 1948 je základem pro všechny zdravotnické systémy. Konkrétní definice psychoterapie ponechává na jednotlivých zemích, protože přístupy, právní systémy a kulturní kontexty se liší. V Česku je to definováno právně, ve Spojených státech přes APA, v Německu přes federace psychoterapeutů. WHO respektuje tuto diverzitu.
Může být psychoterapeut někdo jiný než psycholog?
V České republice ne. Pouze psychologové, kteří absolvovali specializační vzdělání v oboru psychoterapie, mohou legálně používat titul „psychoterapeut“ a poskytovat zdravotnické služby. Jiní odborníci, jako psychiatri nebo sociální pracovníci, mohou provádět podobné aktivity, ale nemohou se jmenovat psychoterapeuty. To je právní ochrana klienta - aby věděl, s kým má co do činění.
Je psychoterapie jen pro lidi s diagnózou?
Ne. Mnoho lidí chodí na psychoterapii, aniž by měli diagnózu. Často se jedná o pocit vyprahlosti, ztráty smyslu, vyhoření, problémů ve vztazích nebo těžké životní změny. Psychoterapie není jen o léčení nemoci - je o tom, jak se lépe vypořádat s lidským životem. WHO definuje zdraví jako pohodu - a kdo by nechtěl mít víc pohody?
Je psychoterapie účinná?
Ano, a to výrazně. Studie ukazují, že psychoterapie je stejně účinná jako léčba léky u mnoha duševních poruch, jako je deprese nebo úzkost. V některých případech je dokonce účinnější a dlouhodobější. Důležité je, aby terapeut byl kvalifikovaný a aby mezi ním a klientem vznikl důvěryhodný vztah. To je ten klíč - ne metoda, ale vztah.
Proč je důležitá vlastní psychoterapie terapeuta?
Protože terapeut musí umět rozlišit, co je jeho vlastní potřeba, strach nebo reakce, a co je potřeba klienta. Pokud terapeut nerespektuje své vlastní problémy, může je projektovat na klienta. Vlastní psychoterapie je jako „čištění“ vnitřního prostoru. Bez toho není možné být skutečně přítomen pro druhého. Je to jako u lékaře - nemůžeš léčit druhé, když jsi sám nemocný.
