Humanistická psychologie není o tom, jak vyléčit nemoc. Je to o tom, jak člověk znovu najde sebe. V době, kdy mnoho lidí cítí, že žijí v režimu přežívání, než života, přicházejí Gestalt terapie a rogersovský přístup s jednoduchou, ale hlubokou otázkou: Co tě opravdu trápí, když se přestaneš schovávat?
Základní rozdíl: Kdo jsi, než co ti chybí
Rogersův přístup a Gestalt terapie patří mezi nejvlivnější humanistické směry, ale jejich cesta je jiná. Rogers věřil, že každý člověk už má v sobě odpovědi. Stačí mu dát prostor, aby je slyšel. Terapeut není „lečitel“, ale společník, který poslouchá bez soudění, rozumí bez předstírání a je přítomen skutečně. Tři podmínky toho, co dělá terapii účinnou: bezpodmínečné přijetí, empatie a autentičnost. Když ti terapeut řekne: „Vím, že to pro tebe zní jako úplná bláznovina, ale já tě slyším,“ - tohle je jádro rogersovského přístupu.Gestalt terapie to dělá jinak. Nenechá tě sedět a přemýšlet. Přijde k tobě a řekne: „Ukaž mi, co právě cítíš v těle.“ Nejde o to, co řekl tvůj otec v dětství. Nejde o to, jak jsi se cítil v práci. Jde o to, co se děje teď, když sedíš v kanceláři s terapeutem. Tady a teď. V tom okamžiku, kdy ti ztuhne hrdlo, kdy ti ruce ztřásne, kdy ti v hlavě zazvoní „Nemůžu to zvládnout“ - to je ten bod, kde Gestalt začíná.
Co se děje v terapii? Praktické příklady
Představ si klienta, který má úzkost. U rogersovského terapeuta se bude bavit o tom, jak se cítí, když se snaží být „dostatečně dobrý“. Terapeut mu neřekne, co má dělat. Spíš se zeptá: „Kdy jsi naposledy cítil, že jsi byl přijatý takový, jaký jsi?“ A potom bude čekat. Dlouho. Často to trvá hodiny, týdny, než se klient odváží říct: „Nikdy jsem to necítil.“ A právě v tom okamžiku začíná změna.V Gestalt terapii by se to mohlo odehrát jinak. Terapeut by mohl říct: „Zkus teď, když říkáš, že máš úzkost, přesunout tu úzkost do prázdného židle naproti tobě. A promluvit s ní.“ Klient se otočí, představí si židli jako úzkost, a začne s ní mluvit. „Já tě nechci!“ „Já tě nechci!“ A pak se zase obrátí. A řekne: „Ale já tě potřebuju.“ A v tom okamžiku se něco změní. Tělo se uvolní. Oči se zavřou. Něco se uvnitř přesune. Tohle není předstírání. Je to prožití.
Pro koho je který přístup?
Není to otázka „který je lepší“. Je to otázka „který ti sedí“. Rogersův přístup funguje nejlépe u lidí, kteří už mají nějaký kontakt se sebou. Kteří chtějí přemýšlet, prohlubovat, hledat vnitřní smysl. V Česku se používá nejčastěji v poradenství pro mládež, kariérním poradenství a při vztahových problémech. Lidé, kteří chtějí pochopit, proč se vždycky dostávají do stejné situace - tohle je jejich prostředí.Gestalt terapie je silnější tam, kde slova selhávají. Kde tělo mluví za člověka. Když máš chronickou bolest zad, ale neurolog říká „nic není špatně“, nebo když ti při každém konfliktu ztuhne krk a nemůžeš dýchat - tohle je Gestalt. V České republice ji používají především u trauma, tělesně vyjádřených stresů a problémů se sebepojetím. Klienti často říkají: „Nejsem si jistý, co se stalo, ale vím, že se něco uvnitř přesunulo.“
Podle studie prof. Jiřího Vetešníka z Univerzity Karlovy z roku 2019 má rogersovský přístup úspěšnost 65-70 % u mírných až středně těžkých úzkostí. U těžkých poruch osobnosti klesá na 40-45 %. Gestalt terapie dosahuje 75-80 % úspěšnosti u klientů s tělesnými projevy psychického stresu. To znamená: když máš bolest v břiše, která neustává, i když všechny testy jsou v pořádku - Gestalt ti může pomoci víc než analýza minulosti.
Co si lidé skutečně říkají?
Na platformě RecenzePsychoterapeutu.cz je 247 recenzí rogersovské terapie. 78 % lidí říká, že jim pomohla sebeznát. Ale 42 % řeklo: „Na začátku jsem očekával radu. Kdy mi někdo řekne, co mám dělat?“ To je klíč. Rogersův přístup vyžaduje odvahu. Odvahu nechat se nechat být. Odvahu přiznat: „Nevím, co chci.“ A to je pro mnoho lidí těžké.Gestalt terapie je často popisována jako „intenzivní“, „prožitková“, „náročná na emoce“. 65 % klientů říká, že se naučilo cítit emoce v těle. Ale 35 % řeklo: „Některé techniky mě překvapily, že jsem to nevydržel.“ Například: „Zkus si představit, že jsi tvůj otec - a promluv sám se sebou.“ To zní divně. Ale pro některé to je okamžik, kdy se všechno změní.
Co se děje v Česku dnes?
V České republice je rogersovský přístup reprezentován Českou asociací pro humanistickou psychologii a psychoterapii, která má přes 200 členů. Gestalt terapie má svou školu - Česká gestalt škola, založená v roce 1991, s více než 150 certifikovanými terapeuty. Každý rok vycvičí kolem 30 nových terapeutů.Vzdělávání je náročné. Pro rogersovského terapeuta je potřeba 600 hodin teorie, 300 hodin vlastní terapie a 500 hodin terapie pod supervizí. Průměrně to trvá 4,2 roku. U Gestalt terapie je důraz na osobní prožitky: 400 hodin vlastní terapie a 200 hodin workshopů. Průměrně to trvá 3,8 roku. To znamená, že terapeut musí nejprve projít tím, co pak pomáhá druhým.
Nové směry: Když se humanismus spojí s vědou
V roce 2021 začal v Univerzitě Karlovy projekt „Neurohumanistika“. Cílem je zjistit, jak se změny v terapii projevují v mozku. První výsledky z roku 2023 ukazují: 12týdenní rogersovská terapie zvyšuje aktivitu v prefrontální kůře - oblasti spojené s empatií a sebepojetím - o 18 %. To znamená: když se někdo cítí přijatý, jeho mozek se přestává bránit. Začíná se učit znovu.A zároveň se humanistické přístupy přesouvají do digitálního světa. Aplikace „Humanist“, spuštěná v roce 2022, kombinuje rogersovské principy s umělou inteligencí. Má 15 000 uživatelů v Česku a průměrné hodnocení 4,2/5. Nejde o chatbot, který ti dá radu. Jde o nástroj, který ti klade otázky, které ti někdy připadají příliš hluboké. „Co bys řekl, kdyby ti někdo věřil, že jsi v pořádku, i když jsi se nezdařil?“
Co se stane dál?
Podle prognózy České psychologické společnosti z roku 2023 se do roku 2027 80 % terapeutů bude kombinovat humanistické přístupy s jinými metodami. Rogersovský přístup se bude spojovat s kognitivně behaviorálními technikami. Gestalt terapie s tělesně orientovanými přístupy. To není ztráta identity. Je to přirozený vývoj. Lidé potřebují více než jen „slyšení“. Potřebují i „činy“.Největší příležitostí je rozšíření mimo kliniku. Do škol. Do firem. Do vedení týmů. Když manažer ví, jak poslouchat, než jak říkat, změní se kultura. Když učitel ví, jak podpořit sebepojetí dítěte, než jak ho opravovat, změní se vzdělávání. To je budoucnost humanistické psychologie. Ne v kanceláři, ale v každém dnu.
Co je hlavní rozdíl mezi Gestalt terapií a rogersovským přístupem?
Rogersův přístup se zaměřuje na kvalitu terapeutického vztahu - bezpodmínečné přijetí, empatie a autentičnost. Terapeut nepředepisuje řešení, ale vytváří bezpečné prostředí, kde klient najde odpovědi sám. Gestalt terapie naopak používá konkrétní techniky, které přesouvají pozornost na momentální prožívání - například práce s tělem, „prázdná židle“ nebo dialog s částmi sebe sama. Zatímco Rogers říká „buď přítomen“, Gestalt říká „prožij to teď“.
Který přístup je vhodnější pro někoho s úzkostí?
Oba přístupy mohou pomoci, ale jinak. Pokud máš úzkost, která vzniká z přemýšlení o minulosti nebo strachu z budoucnosti - rogersovský přístup ti pomůže pochopit, proč se tak cítíš a jak se k sobě vztahuješ. Pokud máš úzkost, která se projevuje tělesně - třeba ztuhlostí, zrychleným dechem nebo bolestmi - Gestalt terapie ti pomůže najít a uvolnit to, co se v těle „zadrhlo“. Studie ukazují, že u mírné až středně těžké úzkosti má rogersovský přístup úspěšnost 65-70 %, u tělesně vyjádřené úzkosti je Gestalt efektivnější s 75-80 %.
Je možné kombinovat oba přístupy v jedné terapii?
Ano, a často se to děje. Mnoho terapeutů v Česku využívá kombinaci: nejprve vytvoří bezpečný prostor podle Rogersa, aby klient mohl otevřít, a pak použije gestaltové techniky, aby pomohlo prožít a uvolnit, co se uvnitř objevilo. Podle průzkumu z roku 2022 68 % terapeutů používajících humanistické přístupy kombinuje rogersovské principy s kognitivně behaviorálními technikami, 45 % kombinuje Gestalt s tělesně orientovanými metodami. To není „směs“, ale přirozený vývoj, který odpovídá potřebám klientů.
Proč je důležitá vlastní terapie terapeuta?
Protože terapeut nemůže vést klienta tam, kam sám nešel. V rogersovském přístupu musí terapeut být schopen být autentický - a to znamená, že musel projít vlastními strachy, závazky a zraněními. V Gestalt terapii je to ještě důležitější: terapeut musí prožít, jak se cítí, když se „nechá vytáhnout“ z pohodlného „já“, aby mohl klienta vést k tomu samému. Bez vlastní terapie je terapeut jen nástroj - ne průvodce.
Může humanistická terapie pomoci i bez slov?
Ano. Gestalt terapie pracuje s tělem, pohybem, dechem, hlasem, hraním - všechno to je forma komunikace. Rogersův přístup pracuje s přítomností - někdy stačí, když terapeut sedí ticho, dýše spolu s klientem, a neříká nic. V tichu se někdy děje víc než ve všech slovech. Lidé, kteří přišli do terapie s neschopností mluvit, často začínají „mluvit“ tělem - a to je první krok k hovoru.
Je humanistická psychologie v Česku dostatečně známá?
Není. Většina lidí zná jen psychoanalýzu nebo kognitivně behaviorální terapii. Humanistické přístupy jsou často považovány za „příliš abstraktní“ nebo „málo vědecké“. Ale jejich vliv je skutečný: 200+ terapeutů v České asociaci, 150+ gestalt terapeutů, 15 000 uživatelů aplikace „Humanist“, 18 % zvýšení aktivity v mozku po terapii - to všechno ukazuje, že to není jen „teorie“. To je živá praxe, která se pomalu, ale jistě, rozšiřuje.
