Kdy je čas zavolat na krizovou linku?

Nečekáte, až vás něco zcela zničí. Nečekáte, až budete cítit, že už to nevydržíte. Když se vám zdá, že už to nevydržíte - to je právě ten čas. Krizová linka není jen pro ty, kdo myslí na sebevraždu. Je pro každého, kdo se cítí ztracený, přetížený, osamělý nebo prostě už nemá sílu dál. Může to být po rozvodu, ztrátě práce, náhlé smrti blízkého, po zneužití, nebo jen tak - když se v noci probudíte s pocitem, že vás něco děsí a nemáte nikoho, komu byste to řekli.

Neexistuje žádný správný důvod, proč volat. Jen jeden špatný: že si myslíte, že to není dostatečně důležité. Pokud se cítíte v psychické tísni - je to důležité. Stačí, že vás to děsí. Stačí, že nemůžete spát. Stačí, že se vám zdá, že nikdo nechápe. Nejde o to, jestli je vaše krize „velká“ nebo „malá“. Jde o to, že ji vy zažíváte. A vy máte právo na pomoc.

Které linky jsou k dispozici a kdo jim může volat?

V České republice je celá síť krizových linek, které fungují 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, zdarma a anonymně. Nejznámější jsou tři hlavní čísla:

• Linka bezpečí (116 111) - pro děti, dospívající a mladé dospělé do 26 let. V roce 2020 zde zavolalo přes 58 000 lidí. Je to nejčastěji volaná linka pro mladé, kteří se potýkají s úzkostí, školním tlakem, těžkými vztahy nebo sebevražednými myšlenkami.
• Linka první psychické pomoci (116 123) - pro dospělé nad 18 let. Každý den zde zavolá přibližně 250 lidí. Je ideální pro ty, kdo prožívají akutní úzkost, panické záchvaty, depresi nebo se snaží přežít traumata. V roce 2021 zaznamenala 32 % volajících, kteří v minulosti měli sebevražedné myšlenky.
• Linka pro rodinu a školu (116 000) - pokud máte problémy s dítětem, školou, výchovou nebo rodinnými vztahy. Tato linka je speciálně připravená na konflikty mezi rodiči a dětmi, problémy s učiteli nebo vývojové obtíže.

Pro specifické skupiny existují další služby:

• Linka pro ženy zažívající domácí násilí (116 016) - anonymní pomoc pro ženy, které trpí fyzickým, psychickým nebo sexuálním násilím v rodině.
• Senior telefon (800 157 157) - pro starší lidi, kteří se cítí osamělí, zanedbaní nebo ztratili smysl života.
• Rodičovská linka (606 021 021) - pro rodiče, kteří se cítí přetížení výchovou, mají problémy s dětmi nebo se potýkají s rodinným stresem. Dostupná po-čt 9-21, pá 9-17.
• Linka EDA (800 405 060) - pro rodiče dětí se zdravotním postižením. Je to jediná linka v ČR, která se specializuje právě na tento typ potřeby.

Co se stane, když zavoláte?

Nikdo vás nebudou hodnotit. Nikdo vás nebudou vytýkat, že „to není tak zlé“. Nikdo vás nebudou přesvědčovat, že „to všichni prožívají“. Budete jen poslechnut.

Operátor na druhém konci telefonu je člověk, který prošel náročným školením, má zkušenosti s psychickými krizemi a je připravený poslouchat. Neřeší vaši životní situaci. Neřeší, jestli jste „dostatečně špatný“. Jen je tam, aby vás slyšel. Průměrná doba hovoru na Linkě první psychické pomoci je 28 minut. To znamená, že vám někdo věnuje půl hodiny svého času - jen proto, že jste zavolali.

Někdo se obává, že budou muset říct všechno najednou. To není pravda. Můžete začít slovem „nevim, jak to říct“. Můžete plakat. Můžete mlčet. Můžete volat třikrát za týden. Každý hovor je nový začátek. Neexistuje „správný způsob“, jak se v krizi chovat. Jen existuje správný krok - zavolat.

Co vám linka nemůže dát - a co vám může?

Krizová linka není terapie. Není to místo, kde vám někdo vymyslí plán na život. Není to místo, kde vás pošlou k lékaři nebo psychologovi - ale může vás k němu předat.

Co vám opravdu může dát:

• Okamžitou úlevu - když si někdo vás slyší, váš mozek přestává být v režimu „přežití“.
• Nezávislost - nemusíte mít kamaráda, který to pochopí. Nemusíte být „silný“. Stačí, že jste zavolali.
• Směr - pokud potřebujete dlouhodobou pomoc, operátor vám řekne, kde najít poradnu, psychologa nebo podporu v vašem městě.

Co vám ne může dát:

• Okamžitou léčbu - pokud potřebujete léky nebo psychoterapii, budete potřebovat jiné služby.
• Záruku, že se všechno vyřeší - ale může vám dát nádech, že to jde zvládnout.
• Rešerši vašeho života - nebudou vás vyšetřovat, nebudou vás posuzovat.

Podle průzkumu Ministerstva zdravotnictví 82 % odborníků na duševní zdraví doporučuje krizovou linku jako první krok při akutní krizi. Ačkoli 43 % volajících potřebuje dlouhodobou terapii, linka jim může pomoci najít cestu k ní. To je její síla - není to konec. Je to začátek.

Jak se připravit na volání - a co ne?

Nemusíte se připravovat. Neexistuje žádný test, žádný dotazník, žádná „správná“ verze vaší příběhu. Stačí, že máte telefon a chcete, aby vás někdo slyšel.

Je ale užitečné mít po ruce něco, co vás může pomoci:

• Podívejte se na svou situaci - co vás právě tlačí? Je to nějaký konkrétní událost? Nebo je to hromadění věcí?
• Chcete jen poslechnout? Nebo chcete radu? Stačí říct: „Nevím, co chci, ale potřebuju, aby někdo slyšel.“
• Máte nějaké číslo, kde byste mohli zavolat později? Linka vám může poskytnout kontakty na lokální poradny - uložte si je.

Nezaměňujte to s tím, že musíte „mít všechno jasné“. V krizi není jasné nic. A právě proto je linka tam - aby vám pomohla najít jasnost krok za krokem.

Co když se vás někdo zeptá, proč jste volal?

Nikdo vás nevyžaduje vysvětlení. Anonymita není jen pravidlo - je to vaše ochrana. Podle zákona o sociálních službách je operátor povinen mlčet. Vaše jméno, číslo, příběh - to všechno zůstane jen mezi vámi a tím, kdo vás slyšel.

Neexistuje žádná „špatná“ důvod, proč volat. Neexistuje žádný „nevhodný“ čas. Neexistuje žádný „nepřiměřený“ problém. Pokud se cítíte špatně - to je důvod. A ten důvod je dostačující.

Co se děje s krizovými linkami dnes - a co se bude dít v budoucnu?

Od roku 2015 do 2022 se počet hovorů na krizových linkách zvýšil o 57 %. To není jen proto, že lidé více volají. Je to proto, že se zvyšuje počet lidí, kteří trpí psychickými obtížemi - a zároveň se snižuje stigma. Více lidí se odváží říct: „Potřebuju pomoc.“

V roce 2023 byly kapacity Linky bezpečí a Linky první psychické pomoci rozšířeny - teď může najednou zavolat více lidí. V roce 2022 byla spuštěna kampaně „Volej dřív, než se ztratíš“, která zvýšila počet hovorů o 18 % v prvním čtvrtletí 2023. To znamená, že lidé začínají rozumět: Nečekat je nebezpečné.

Budoucnost přináší i nové možnosti: od roku 2024 by měly být k dispozici videohovory pro neslyšící, online chaty a e-mailové poradenství. Linka bezpečí už dnes nabízí chat (9-13 a 15-19 hodin), kde můžete psát místo volání - pokud vám hovor přijde příliš strašný.

Je ale jedna věc, která zůstává problémem: jen 22 % lidí, kteří potřebují dlouhodobou terapii, ji skutečně získají. Kvůli nedostatku kapacit. Krizová linka vás zachrání - ale nezvládne vás vyléčit. To je úkol systému. A ten je stále nedostatečně financovaný.

Proč to dělá rozdíl - a proč to děláte vy?

Na webu Linky bezpečí je 127 hodnocení. Většina z nich je pětihvězdičkových. Jeden komentář zní: „Zavolala jsem uprostřed noci po rozvodu. Volala jsem třikrát. Vždy do dvou minut mi někdo zvedl.“

Je to všechno? Ne. Ale je to dostatečné. V tu chvíli, kdy jste jediný člověk ve svém bytě, kdy se vám zdá, že nikdo nechápe, kdy jste už všechno ztratil - když se někdo objeví na druhém konci telefonu a řekne: „Jsem tady.“ - to je dostatečné.

Nejste slabý, že voláte. Jste silný, že jste to udělal. Nejste „zvláštní“, že potřebujete pomoc. Jste člověk, který se rozhodl nezůstat sám. A to je největší krok, který můžete udělat.

Co dělat, pokud někdo jiný je v krizi?

Nemusíte být psycholog. Nemusíte mít odpovědi. Stačí, že jste tam.

Pokud vidíte, že někdo - přítel, rodina, kolega - se chová jinak, je odstupňovaný, neodpovídá, nechce mluvit - neříkejte „všechno bude v pořádku“. Neříkejte „musíš být silný“. Řekněte: „Vím, že to teď není lehké. Chceš, abych ti pomohl zavolat na linku?“

Představte si, že byste mohli být ten, kdo někoho zastavil před hranicí. Ne tím, že jste „všechno vyřešil“. Ale tím, že jste mu řekl: „Není to sám.“