Když se člověk dostane do vztahu plného napětí, kde každý výstup končí křikem, ztichnutím nebo fyzickou bolestí, přirozeně hledá pomoc. Mnozí si říkají: „Možná nám pomůže vztahová terapie.“ Ale v případě domácího násilí je to jako vstoupit do místnosti, kde už někdo drží nůž za zády, a říct: „Pojďme to vyřešit hovorem.“ Většina lidí neví, že vztahová terapie při násilí není řešení - je to riziko. A v Česku to stojí za životy.

Co je vlastně intimní terorismus?

Ne každé násilí v rodině vypadá jako klapnutí nebo škrábnutí. V 70 % případů jde o intimní terorismus - systematické, dlouhodobé udržování kontroly přes strach. To znamená, že pachatel neudělá něco, co by mohli zaznamenat policie, ale kontroluje každý krok: kdo ti může volat, kdy můžeš jít ven, kolik peněz máš na potravu, co můžeš číst, co si myslíš. Tento typ násilí není zřejmý - je tichý, ale ničivý. A právě proto je vztahová terapie v takových případech nebezpečná. Pachatel tu má příležitost převrátit situaci: „Ty jsi mě na to nahnala.“ „Nikdy jsem tě nezabíjel.“ „Ty jsi přeháněla.“ Terapeut se stává jeho nástrojem - a oběť je znovu zničena.

Proč se vztahová terapie může stát zbraní

V roce 2022 provedla organizace ATV analýzu 300 případů. Zjistila, že 82 % žen, které se podrobily párové terapii bez předchozího odloučení od pachatele, začaly zažívat víc násilí - a to během tří měsíců. Proč? Protože pachatel nechce změnu. Chce kontrolu. A v terapeutickém sezení má přesně to: prostor, kde může oběť zatlačit do rohu, zpochybňovat její vzpomínky, obviňovat ji z toho, že „přehání“. Terapeut, který není vyškolený, může i nevědomky podpořit tuto manipulaci. Výzkum z Univerzity Karlovy ukázal, že v 78 % případů, kdy pachatel neuznával násilí jako problém, došlo k eskalaci během prvních šesti měsíců terapie. A to není chyba oběti. Je to chyba systému, který neumí rozpoznat, kdy je terapie nebezpečná.

Kdy je vztahová terapie opravdu bezpečná?

Jen velmi zřídka. Podle metodiky Nadace Sirius z ledna 2023 je vztahová terapie bezpečná pouze, pokud jsou splněny čtyři podmínky:

• Pachatel úplně přijímá odpovědnost za své jednání - neříká „to jsem udělal, ale ty jsi to způsobila“.
• Nic neohrožuje život oběti - žádné výhrůžky, žádné zbraně, žádná fyzická násilí posledních šesti měsíců.
• Oběť má bezpečné místo, kam se může vrátit po sezení - domov, příbuzný, útulek.
• Oběť se volně a bez nátlaku rozhodla pro společnou terapii - ne proto, že se bojí ztratit vztah, ne proto, že ji pachatel přemlouval.

Pouze 15 % případů domácího násilí v Česku tyto podmínky splňuje. Zbytek je v nebezpečí. A přesto se vztahová terapie nabízí - protože někteří terapeuti nevědí, jak rozpoznat riziko. Výzkum z roku 2022 ukázal, že 41 % žen, které se obrátily na terapeutické služby, zažily další násilí během terapie. To není chyba terapie. To je chyba toho, kdo ji nezvládá správně.

Co je bezpečnější než vztahová terapie?

Pokud jde o násilí, nejbezpečnější cesta je oddělená práce. Nejprve oběť: individuální terapie, podpora, bezpečnostní plán, práce s trauma. Až poté - a pouze pokud je to bezpečné - pachatel: individuální terapie, která trvá minimálně šest měsíců. Tato terapie není o „přesvědčení“ nebo „rozumném rozhovoru“. Je o přijetí odpovědnosti, o tom, jak přestat být pachatelem. Organizace jako Sančedětem nebo ATV pracují s pachateli od roku 2010 - a jejich data ukazují: pokud pachatel neprošel tímto procesem, párová terapie je jen způsob, jak oběť znovu zranit.

Ministerstvo práce a sociálních věcí v prosinci 2023 jasně řeklo: párová terapie je přípustná pouze, pokud:

1. Pachatel absolvoval minimálně šest měsíců individuální terapie.
2. Ukázal schopnost kontrolovat své agresivní impulzy.
3. Oběť souhlasí bez jakéhokoli tlaku.
4. Má schválený bezpečnostní plán od intervenčního centra.

Pouze 8 z 42 organizací v Česku tyto standardy plně dodržuje. Zbytek? Zbývá jen štěstí.

Co dělat, když jsi oběť?

Pokud jsi vztahem, kde je násilí, a někdo ti navrhuje vztahovou terapii - zastav se. Otázka není: „Můžeme to vyřešit?“ Otázka je: „Můžu přežít?“

Není tvoje chyba, že se ti někdo snaží „pomoci“ způsobem, který tě může zničit. Není tvoje chyba, že pachatel říká: „Tvoje terapeutka je proti nám.“ „Nikdo ti nevěří.“ „Tys to způsobila.“ To je manipulace. A to je násilí.

Co můžeš udělat?

• Obrať se na intervenční centrum - Spondea, Sančedětem, ATV. Nabízejí bezplatnou podporu, bez ohledu na to, jestli chceš ukončit vztah nebo ne.
• Neříkej nikomu, že chceš terapii - než necháš terapeuta provést bezpečnostní posouzení.
• Pokud ti někdo hrozí zabitím, zavolej 158. Nečekáš na to, až se to stane.
• Pokud máš PTSD, závislost, nebo se cítíš ztracená - začni s individuální terapií. Ne s párovou.

Co dělat, když jsi terapeut?

Pokud poskytuješ terapii a klient přijde s příznaky domácího násilí - neříkej: „Zkusme to spolu.“ Otázka není: „Co můžeme udělat?“ Otázka je: „Co můžeme neudělat?“

Před každým sezením se zeptej:

• Je pachatel schopen přijmout odpovědnost?
• Je oběť v bezpečném prostředí?
• Je tu nějaká hrozba?
• Má oběť možnost odejít po sezení?

Pokud je odpověď na kteroukoli otázku ne - nezačínej párovou terapii. Doporuč individuální práci. Přesuň klienta na specializovanou organizaci. Tvoje odpovědnost není zachránit vztah. Tvoje odpovědnost je zachránit život.

Je možné změnit pachatele?

Ano. Ale ne vztahovou terapií. Ne před šesti měsíci individuální práce. Ne bez bezpečnostního plánu. Ne pokud se pachatel snaží přesvědčit oběť, že „to nebylo tak špatné“. Změna je možná - ale jen pokud pachatel chce změnit sebe, ne jen vztah. A to se děje jen v terapii, kde není oběť přítomna. Tam, kde se může říct: „Jsem pachatel. A to je moje odpovědnost.“

Žádná terapie nezvládne to, co nechce pachatel. A vztahová terapie při násilí je jen způsob, jak zneužít oběť ještě jednou.

Domácí násilí není problém dvojice. Je to problém jednoho člověka - pachatele. A jeho změna nemůže začít tam, kde je oběť v nebezpečí. Bezpečnost není volba. Je to podmínka. A když ji zanedbáme, terapie přestává být pomocí. Stává se nástrojem násilí.