Sekundární traumatizace – co to je a jak ji zvládnout

When working with sekundární traumatizace, psychologický stav, který nastává u lidí pravidelně vystavených traumatickým příběhům druhých. Also known as vedlejší trauma, it often appears in sociálních pracovnících, terapeutech nebo záchranářích. The phenomenon is tightly linked to trauma, psychická reakce po prožití nebo svědectví o život ohrožujícím událostem. To address it, many turn to trauma‑informovaná terapie, přístup, který zachází s klientem s ohledem na možné traumatické zkušenosti a poskytuje nástroje pro regulaci stresu. Among the evidence‑based technik, EMDR, oční pohybová desenzibilizace a reprocesování, pomáhá zpracovat traumatické vzpomínky a snižovat sekundární zatížení.

Sekundární traumatizace zahrnuje emocionální vyčerpání, pocity bezmoci a sníženou empatii – to jsou typické příznaky, které mohou narušit i soukromý život. Rozpoznat ji lze podle zvýšené únavy, podrážděnosti a nespavosti. Často se také projeví fyzickými symptomy, jako jsou bolesti hlavy nebo zažívací potíže. Pokud se tyto jevy objeví, je dobré zastavit se, vyhodnotit své pracovní podmínky a hledat podporu.

Práce s vedlejším traumatem: užitečné nástroje

Prvním krokem je vytvořit si bezpečný prostor pro reflexi. To může být supervize, koláčová skupina nebo individuální konzultace. Supervize umožňuje rozčlenit obtížné případy a získat nový úhel pohledu, čímž se snižuje pocit izolace. Dalším klíčovým prvkem je stanovení terapeutických hranic. Jasně definované hranice (např. omezení času po sezení, pravidelná přestávka mezi klienty) zabraňují přetížení a podporují profesní udržitelnost.

Užívání technik ze trauma‑informované terapie zahrnuje například pravidelný nácvik interocepce – schopnosti vnímat vlastní tělesné signály. To se osvědčilo v článcích o interocepci a v edukativních materiálech pro pacienty s poruchami příjmu potravy. Další osvědčený postup je praktický trénink seberegulace pomocí dechových cvičení a krátkých meditačních pauz během pracovního dne. Tyto jednoduché zásahy pomáhají udržet autonomní nervový systém v rovnováze.

Když se objeví hlubší emoční bloky, může být vhodná terapie zaměřená na soucit – např. Compassion‑focused terapie (CFT). Soucit k sobě samému snižuje pocit viny a studu, které často doprovázejí sekundární trauma. V praxi to znamená pravidelně si připomínat, že vaše reakce jsou normální a že máte právo na péči o vlastní duševní zdraví.

Technologické nástroje také usnadňují seřízení terapie. Online platformy nabízejí možnost bezpečné supervize a terapie na dálku, což eliminuje nutnost fyzické přítomnosti a snižuje riziko sekundárního vyčerpání z cestování. Důležité je ale dbát na soukromí a zabezpečení dat – výběr šifrovaných služeb a nastavení soukromého prostoru je zásadní.

Víte, že studie ukazují, že pravidelná péče o vlastní psychiku může snížit riziko sekundární traumatizace o až 30 %? To potvrzuje, že prevence funguje, pokud se k ní přistupuje systematicky. Proto nečekejte, až se příznaky zhorší. Začněte s jednoduchými kroky – plánujte pravidelné přestávky, vyhledejte supervizi a zkuste techniku EMDR, pokud cítíte, že se vám obtíže hromadí.

V následujícím seznamu najdete konkrétní články, které rozebírají investice do psychoterapie, techniky interocepce, systémovou rodinnou terapii a další možnosti, jak podpořit sebe i své klienty. Každý příspěvek nabízí praktické tipy a reálné příklady, takže si můžete vybrat, co vám nejlépe poslouží při zvládání sekundárního traumatu.