Stojíte před zrcadlem a cítíte, že se vám nic nechce. Nejen jídlo - ale celý svět kolem vypadá jako hrozivý, nepřátelský prostor. Každá epizoda přejídání vás připraví o klid, ale zároveň vás přivádí do ještě hlubšího zoufalství. Vyvoláváte zvracení, užíváte laxativa, sledujete kalorie, ale nic to nezastaví. A když se pokusíte o „normální“ jídlo, přichází ten nepříjemný, těžký pocit - jako by vaše emoce nebyly vaše. Dialektická behaviorální terapie (DBT) není jen další terapie. Je to cesta, jak se naučit žít s emocemi, které vás dříve přinutily jíst, aby jste je jen tak zastavili.

Proč emoce ovládají vaše jídlo?

Přejídání není o hladu. Není o slabosti vůle. Není o tom, že jste „příliš citliví“. Je to o tom, že vaše emoce jsou příliš silné a nemáte nástroje, jak s nimi pracovat. Když se cítíte opuštěně, zlobíte se, nebo se prostě cítíte „prázdně“, přejídání vám dává okamžitou úlevu. Jako byste vypnuli hlas, který vám šeptá: „Jsi špatná. Jsi nevážná. Nikdo tě nemiluje.“

Tato úleva je krátká. A poté přichází hanba, vina, strach z přibývání - a cyklus se opakuje. Dialektická behaviorální terapie to přesně ví. Vznikla pro lidi s hraniční poruchou osobnosti, kteří se sebepoškozovali, aby zastavili bolest. A přejídání u bulimie dělá přesně to samé. To je klíč. DBT neřeší, jak se jíst lépe. Řeší, jak se cílit lépe.

Čtyři pilíře, které vás vyvedou z cyklu

DBT není náhodný systém. Je to pečlivě postavený přístup se čtyřmi základními moduly. Každý z nich je jako kousek skládačky, která vás vede k životu bez přejídání.

• Mindfulness - učí vás být v přítomnosti. Ne v minulosti, kde jste se cítili ztracení. Ne v budoucnosti, kde se bojíte. Ale tady a teď. Když jste při jídle, cítíte, jak se jídlo vám dostává do úst. Jak se chutná. Jak se vaše tělo mění. To vás odpojuje od automatické reakce „jíst, aby to zmizelo“.
• Tolerance frustrace - učí vás, jak přežít nepříjemné pocity, aniž byste museli jíst. Když se cítíte „na kraji“, DBT vám ukazuje: „Nemusíš to okamžitě změnit. Můžeš to jen cítit.“ To je revoluce. Ne každý pocit vyžaduje akci. Někdy stačí jen sedět s ním.
• Regulace emocí - to je srdce DBT pro bulimii. Naučíte se rozpoznávat emoce, když se objeví. Jak se liší hněv od smutku. Jak se liší zármutek od samoty. A pak - jak je změnit. Ne vypřáhnout, nezakrýt, nezakrýt jídlem. Ale přijmout, pojmenovat, a pak vybrat akci, která vás opravdu pomůže. Například: „Cítím se opuštěně. Místo jídla si zavolám přítelkyni.“
• Interpersonální efektivita - vaše vztahy jsou důležité. Když se cítíte neváženě, nebo když se bojíte říct „ne“, můžete to vyplnit jídlem. DBT vás učí, jak říct, co potřebujete - a jak to říct tak, aby vás někdo slyšel.

Nejde o to, že byste měli být „příliš silní“. Jde o to, že jste se naučili, jak se vytvořit - a jak se vztahovat k sobě jinak.

DBT vs. tradiční kognitivně behaviorální terapie: Co je jiného?

Tradiční kognitivně behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na myšlenky. „Co si říkáš, když jíš?“ „Jaký je tvůj vztah k tělu?“ To je důležité. Ale u mnoha lidí s bulimií to nestačí. Protože problém není jen myšlenka. Je to emoce, která vás přetlačí, aniž byste měli slova, jak ji popsat.

DBT je jiná. Neříká vám: „Změň své myšlenky.“ Říká: „Změň svůj vztah k tomu, co cítíš.“

Na příkladu: Když se cítíte zklamaní, KBT vás naučí: „Nemysli si, že jsi neúspěšná. Místo toho si řekni: ‘Jsem jen zklamaná, ne ztracená.’“ DBT vás naučí: „Cítím zklamání. To je normální. Co mohu udělat, abych se nenechala pohltit?“

DBT nezaměňuje myšlenky. Učí vás, jak přežít bez nich.

Kdo DBT opravdu pomůže?

DBT není pro každého. Ale pro mnohé je jediná cesta, která skutečně funguje.

Je ideální pro lidi, kteří:

• Mají bulimii nervosa a zároveň trpí hraniční poruchou osobnosti (což se vyskytuje u 25-30 % pacientek s bulimií).
• Už zkoušeli KBT, ale selhala - emoce je přetlačily, a přerušili terapii.
• Cítí se „příliš citliví“ nebo „příliš silné“ - a nemají slova, jak to popsat.
• Užívají laxativa, vyvolávají zvracení, nebo se tají před jídlem.

Naopak, pokud máte bulimii bez výrazné emoční labilitu - bez náhlých výbuchů, bez sebepoškozování, bez pocitu, že „život je příliš těžký“ - tradiční KBT vám může stačit. Ale pokud se cítíte, že vaše emoce vás „přehlédly“ - DBT je ta pravá.

Jak vypadá terapie denně?

DBT není jen „hovor s terapeutem“. Je to plný program, který vás připraví na život bez přejídání.

• Individuální sezení - každý týden 60-90 minut. Zde se pracuje na vašich konkrétních situacích: co se stalo před přejídáním? Co jste cítili? Co jste chtěli? Jak jste reagovali?
• Skupinová sezení - dvakrát týdně. Učíte se dovednosti společně s jinými lidmi. To je důležité. Nejste jediná, kdo to cítí. A to, že někdo jiný řekne: „Taky jsem to cítila.“ - to může změnit všechno.
• Terapeutická telefonická podpora - když se cítíte na kraji, můžete zavolat terapeutovi. Ne pro to, abyste jeli do nemocnice. Ale aby vás někdo slyšel - a pomohl vám zvolit jinou cestu.
• Domácí úkoly - každý den. Zapisujete emoce, sledujete, kdy a proč přejíte. To je těžké. Ale to je, kde se všechno změní.

Standardní program trvá 6-12 měsíců. Je to dlouho. Ale pro mnohé je to první doba, kdy se cítí, že něco skutečně funguje.

Co říkají lidé, kteří to zkoušeli?

V Psychiatrii FN Brno se v roce 2021 podívali na 24letou ženu, která měla 5 let bulimie. Přejídala 14krát týdně. Vyvolávala zvracení každý den. Po 9 měsících DBT: frekvence klesla na 2 týdně. A přestala vyvolávat zvracení. Ne proto, že se naučila „jíst lépe“. Ale protože se naučila, jak cítit bez toho, aby jí to pohltí.

Na českém psychologickém fóru PsyWeb se pacientky s bulimií a komorbidní poruchou osobnosti vyjádřily: 4,2 z 5 hvězdiček. Pro ty bez komorbidity bylo 3,5. To znamená: DBT není pro všechny. Ale pro ty, kteří ji potřebují - je to nejlepší, co mají.

Co je těžké na DBT?

Není to jen „přijď a budeš lepší“. Je to náročné. Vyžaduje od vás:

• Čas - týdenní sezení, skupiny, domácí úkoly. To je jako práce.
• Peníze - ambulantní sezení stojí 1 200-1 800 Kč. Veřejné zdravotnictví to hraje jen v hospitalizaci.
• Odvaž - musíte se podívat do vlastních emocí. A to je strašně těžké.

Je to náročné. Ale je to jediná terapie, která vás neříká: „Změň se.“ Říká: „Uč se žít s tím, co jsi.“

Jak se dostat k DBT v České republice?

V ČR je DBT pro bulimii k dispozici jen na několika místech:

• Psychiatrie FN Brno - zde je DBT integrována do komplexního programu s realimentací a tělesnou terapií.
• Česká asociace pro kognitivně behaviorální terapii (ČAKBT) - poskytuje certifikaci terapeutů. V roce 2022 jen 15 % certifikovaných terapeutů v ČR nabízelo DBT pro poruchy příjmu potravy.
• Nové platformy - v roce 2024 plánují spustit DBT-Bulimie Online: digitální sledování nálad, videokurzy, virtuální skupiny.

Čekací doba je 3-6 měsíců. Ale pokud jste připraveni - stojí to za to. V roce 2023 byla první česká randomizovaná studie, která ukázala: u pacientek s komorbidní poruchou osobnosti byla redukce přejídacích epizod 65 % u DBT - oproti 45 % u KBT.

Co vás čeká v budoucnosti?

DBT pro bulimii není jen trendy. Je to budoucnost.

Do roku 2027 plánují 75 % specializovaných center v ČR DBT zařadit jako standardní součást léčby. Digitální nástroje, online skupiny, integrovaná nutriční terapie - všechno to vzniká. A hlavně: věda to potvrzuje. V roce 2022 se ukázalo, že DBT je efektivnější než KBT pro ty, kdo mají emoce, které se nechají ovládat.

Největší překážka? Hrazení. Většina lidí nemá peníze na ambulantní DBT. A veřejné zdravotnictví to stále nechce pokrýt. To je největší nepravda. Pokud emoce způsobují vaše přejídání - a DBT je jediná terapie, která to řeší - proč by to neměla hrazena?

Co dělat teď?

Pokud se cítíte, že jídlo je vaší poslední zbraní proti emocím - nejste sama. A nejste špatná. Jste jen někdo, kdo potřebuje jiný nástroj.

Nečekejte, až se všechno zhorší. Nečekejte, až se „připravíte“. Začněte tady:

1. Přečtěte si českou verzi pracovních sešitů Maršy Linehanové - k dispozici od roku 2015.
2. Kontaktujte ČAKBT a zeptejte se, kde v okolí máte terapeuta certifikovaného v DBT.
3. Zkuste si napsat, co cítíte před každým přejídáním. Neříkejte „jsem smutná“. Řekněte: „Cítím se opuštěně. A chci jíst, aby to zmizelo.“
4. Požádejte o podporu. Nejste jediná. A vaše emoce nejsou váš problém. Jsou vaším signálem.

DBT vám neříká, jak se jíst. Říká vám, jak žít - bez toho, aby vás jídlo pohltí. A to je víc než léčba. Je to svoboda.