Když dítě s autismem opakuje větu, kterou slyšelo v televizi, nebo odpoví na otázku „Chceš džus?“ stejnou větou, mnoho dospělých si myslí, že to je problém. Ale vlastně to může být nejdůležitější krok k tomu, aby se naučilo mluvit vlastními slovy. Echolálie - opakování slov, frází nebo celých vět - není překážka, ale most mezi mlčením a pravou komunikací. Většina lidí si představuje echolálii jako znak poruchy. Ve skutečnosti je to jedna z nejčastějších a nejúčinnějších strategií, jak dítě s autismem začíná rozumět světu kolem sebe.

Co je echolálie a proč ji děti s autismem používají?

Echolálie je přesné nebo téměř přesné napodobování zvuků, které dítě slyší - od rodičů, učitelů, televize nebo písní. Nejde o náhodné opakování. Každé opakování má svůj účel. Podle výzkumů z Echolálie je komunikační strategie, kterou používají děti s poruchou autistického spektra jako přechodný krok od pasivního naslouchání k aktivnímu vyjadřování. U typicky se vyvíjejících dětí se tato forma komunikace obvykle vyřeší do tří let. U dětí s autismem může přetrvávat déle - a to je v pořádku. Výzkumy ukazují, že až 80 % dětí s autismem prochází touto fází. To není výjimka. Je to pravidlo.

Echolálie se dělí na dvě hlavní typy. Okamžitá echolálie je, kdy dítě okamžitě opakuje to, co právě slyšelo. Například když rodič řekne: „Chceš jít ven?“, dítě odpoví: „Chceš jít ven?“ Odložená echolálie se objevuje později - hodiny, dny nebo dokonce týdny po původním výslovení. Dítě může například v noci opakovat větu z písničky, kterou slyšelo v pondělí. Toto opakování není náhodné. Je to způsob, jak si dítě zpracovává informace, zvládá stres nebo se snaží vyjádřit potřebu, když nemá slova.

Echolálie jako komunikační nástroj - ne jen opakování

Když dítě řekne „Chceš džus?“ po otázce rodiče, neříká to jen tak. Může to znamenat: „Chci džus.“ Nebo: „Nechci džus.“ Nebo: „Nechci mluvit o tom.“ Nebo: „Mám strach.“ Echolálie je jako kód, který musíme naučit dešifrovat. Podle Cleveland Clinic je echolálie u dětí s autismem nejčastější formou komunikace, která slouží k vyjádření potřeb, zpracování informací, sociální interakci nebo regulaci emocí. Některá dítě používá echolálii, když je přetížené - například v rušné třídě nebo při přechodu z jedné činnosti do druhé. Jiné ji používají, když se chtějí zapojit do rozhovoru, ale nevědí, jak začít.

Je důležité pochopit, že dítě s autismem často vnímá jazyk jako celé fráze, ne jako jednotlivá slova. Když slyší „Pojď sednout ke stolu“, ne analyzuje slova „pojď“, „sednout“, „ke“ a „stolu“. Celá fráze je pro něj jedna jednotka významu - spojená s konkrétní situací. Pokud dítě opakuje „Pojď sednout ke stolu“, může to znamenat: „Chci jít ke stolu.“ Nebo: „Nechci jít ke stolu.“ Nebo: „Už jsem tam byl.“ Bez porozumění tomu, co za tím stojí, se můžeme snadno snažit „odstranit“ echolálii - a zároveň zničit jediný komunikační kanál, který dítě má.

Logopedie a terapie: Jak pracovat s echolálií - ne proti ní

Starší přístupy se snažily echolálii potlačit. Moderní terapie ji využívá. Cílem není, aby dítě přestalo opakovat. Cílem je, aby se naučilo přeměnit opakování na vlastní řeč. Jedna z nejúčinnějších metod je Verbal Behavior Therapy (VBT), která rozkládá jazyk na malé kroky a učí dítě používat slova v různých kontextech. Například pokud dítě opakuje „otevřít dveře“, terapeut ho naučí říct „otevřít“ i u jiných věcí - „otevřít sklenici“, „otevřít knihu“. Studie ukazují, že tato metoda má úspěšnost přes 67 % při přenosu slov do nových situací.

Další metoda je Applied Behavior Analysis (ABA), která odměňuje samostatnou řeč a snižuje opakování. Když dítě místo opakování řekne vlastní slovo - například „džus“ - dostane odměnu. Studie ukazují, že pravděpodobnost, že dítě použije vlastní slova, se zvýší o 40-60 %. Ale ABA není jen o odměnách. Je to o tom, jak pochopíme, proč dítě opakuje. Pokud dítě opakuje „Chceš džus?“ protože chce džus, terapeut mu ukáže džus a řekne: „Chceš džus?“ a pak ho nechá odpovědět. Pokud odpoví „Ano“, dostane džus. Takto se vytváří spojení mezi významem a slovem.

Ještě jedna metoda, která funguje velmi dobře, je Cue-Pause-Point - třístupňový proces, kdy se používají vizuální nápovědy, pauza a ukázání správné odpovědi. Například: rodič ukáže obrázek džusu, počká dvě vteřiny a pak pomalu řekne: „Chceš... džus?“ Dítě má čas zpracovat informaci. Pokud odpoví vlastní slovem, je to vítězství. Tato metoda zlepšila samostatnou komunikaci u 78 % dětí během šesti měsíců.

Mand training: Když chceš něco, řekni to

Mand training (trénink žádostí) je jedna z nejúčinnějších strategií, protože využívá přirozenou motivaci dítěte. Pokud dítě miluje modré auto, terapeut ho nechá požádat o něj. Když řekne „Chci modré auto“, hned ho dostane. Takto se vytváří jasná souvislost mezi slovem a výsledkem. Tato metoda zvyšuje frekvenci samostatné komunikace o 55 % během osmi týdnů. A není to jen o autě. Je to o tom, že dítě pochopí: „Když řeknu, co chci, dostanu to.“

Pro rodiče je klíčové naučit se rozpoznávat, proč dítě opakuje. Je to kvůli potřebě? Stresu? Zpracování informace? Pokud dítě opakuje „Chceš džus?“ a zároveň ukazuje na džus, je to žádost. Pokud to řekne při přechodu z hraní do jídelny, může to být způsob, jak si udržet kontrolu nad situací. Neřešte opakování. Řešte jeho funkci.

Co dělat doma - jednoduché tipy pro rodiče

Nemusíte být terapeut, abyste pomohli. Začněte tímto:

1. Zjednodušte jazyk. Místo „Chceš jít ven, aby sis zahrál na hřišti?“ řekněte: „Ven?“
2. Používejte vizuální pomůcky. Ukazujte obrázky, předměty, gesta. Když řeknete „džus“, ukážte láhev.
3. Dejte dítěti čas. Po otázce počkejte alespoň pět vteřin. Nenechávejte ho cítit, že musí odpovědět hned.
4. Neopravujte. Pokud dítě opakuje, neříkejte: „Ne, neříkej tak. Řekni: Chci.“ Namísto toho opakujte správnou odpověď s jasným významem: „Ano, chceš džus?“
5. Udělejte z chyb příležitost. Pokud dítě řekne „Chceš džus?“ když chce džus, odpovězte: „Ano, chceš džus?“ a pak ho dejte. Takto se vytváří spojení.

Studie z CD Institute ukazují, že tato jednoduchá strategie zlepšila cílenou komunikaci u 72 % dětí s autismem během tří měsíců.

Co říkají výsledky - realita terapie

Ne všechny děti přestanou opakovat. Některé děti ve věku osmi let stále používají echolálii jako hlavní způsob komunikace. Ale to neznamená, že nekomunikují. Některá dítě se naučí říkat vlastní věty, ale stále opakují fráze, když jsou unavená nebo přetížená. To je normální. Výzkum Autism Therapy Group ukazuje, že 82 % rodičů hlásí výrazné zlepšení komunikace po 12 měsících kombinované logopedické a ABA terapie. Z toho 65 % dětí přestalo používat echolálii jako hlavní strategii do 18 měsíců.

Na druhé straně, některé děti nikdy nepřestanou opakovat - a to je v pořádku. Pokud dítě může říct, co chce, co nechce, co se bojí, a když se to naučí, je to úspěch. Ne každý musí mluvit jako typicky vyvíjející se dítě. Každý musí mít hlas.

Co se děje v Česku - trh, terapeuti, budoucnost

V České republice se počet diagnostikovaných případů autismu zvýšil z 1:150 v roce 2010 na 1:68 v roce 2022. To znamená, že je potřeba víc terapeutů. Ale jen 35 % logopedů v ČR má specializované školení pro práci s dětmi s autismem. To je problém. V roce 2023 zavedla Národní síť logopedů ČR certifikační program pro logopedy zaměřený na echolálii a komunikační výzvy u dětí s autismem. Každý rok ho absolvuje 120-150 logopedů. Je to krok dopředu, ale stále je potřeba víc.

Technologie pomáhá. Nové aplikace s umělou inteligencí analyzují echolalické projevy a navrhují terapeutům, jak reagovat. To je budoucnost. Ale základ zůstává stejný: potřebujeme lidí, kteří rozumí, že echolálie není chyba. Je to jazyk.

Echolálie není chyba. Je to začátek.

Nechte dítě opakovat. Nezakazujte mu to. Sledujte, co znamená. Pomáhejte mu přeměnit opakování na vlastní slova. A věřte - každé opakování je krok k tomu, aby se dítě naučilo říct: „Já.“