Krizová intervence není psychoterapie. Není to dlouhodobý proces, kde se prozkoumává dětství nebo špatné vztahy. Je to okamžitá záchrana duše, kdy člověk stojí na okraji propasti a potřebuje, aby někdo přišel, uchoval ho a řekl: „Jsi v bezpečí. Dáme to zvládnout.“

Co je krizová intervence opravdu?

Krizová intervence je jako záchranná sít’ pro duši. Vznikla proto, že lidé nečekají, až se jim něco rozbije. Když přijde zpráva o smrti dítěte, když se někdo rozhodne skočit z mostu, nebo když po nehodě necítí, že ještě existuje nějaká budoucnost - v tu chvíli nemá čas na měsíční plánování. Potřebuje někoho, kdo je tam hned, kdo ho neosuzuje a neříká „bude to lepší“ - ale kdo ho prostě vezme za ruku a řekne: „Víme, že to teď zničilo všechno. Pojďme to zkusit zvládnout krok za krokem.“

Tento přístup se vyvinul v 80. a 90. letech minulého století jako odpověď na to, že tradiční psychoterapie je příliš pomalá, když život visí na vlásku. Krizová intervence není zaměřená na to, proč se to stalo, ale na to, jak přežít dnes. Je to eklektická metoda - nevychází z jednoho teoretického systému. Používá prvky kognitivně-behaviorální terapie, logoterapie, systémového přístupu i jednoduchých relaxačních technik. Co funguje, to se použije. Nezáleží na tom, zda je to „čisté“ - důležité je, aby to pomohlo.

Kdy je krizová intervence potřeba?

Není to jen o sebevražedných myšlenkách. Nejčastější případy, které přicházejí do krizových center v Česku, jsou:

• Smrt blízké osoby - obzvláště pokud je náhlá nebo násilná
• Autohavárie nebo jiné těžké úrazy
• Přepadení, násilí nebo sexuální útok
• Rozchod s partnerem, který zničil celý životní systém
• Zjištění závažné diagnózy - například rakoviny nebo chronické nemoci
• Finanční katastrofa, která přivedla člověka k bezmoci

Podle dat z krizových center v ČR tvoří tyto situace přes 85 % všech případů. A většina lidí, kteří vyhledají pomoc, to dělá v prvních 24 až 72 hodinách po události. To je ten ideální časový okno - kdy je možné předcházet vývoji posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Podle profesora Jiřího Rabocha lze při správné intervenci v tomto okně předejít až 60 % případů PTSD.

Jak probíhá první pomoc?

Krizová intervence není náhodný rozhovor. Má jasnou strukturu - i když se to nezdá. Většinou probíhá ve třech sezeních, každé asi 50 minut. První sezení je nejdůležitější.

První krok: Bezpečnost. První otázka, kterou si intervent klade: „Je tento člověk v bezpečí?“ Pokud hrozí sebevražda, přímá nebezpečí pro ostatní nebo nemožnost základní péče (např. nemůže jíst, spát, přijít do práce), je nutné okamžitě zasáhnout. To může znamenat připojení k nemocnici, volání záchranné služby nebo převedení na 24hodinové centrum. Bezpečnost je vždy první priorita.

Druhý krok: Empatie bez soudů. Lidé v krizi často cítí, že jsou „něco špatného“. „Proč jsem to nezvládl?“, „Proč jsem to nezabránil?“. Interventa neříká: „To je strašné, ale musíš se z toho dostat.“ Říká: „To, co teď zažíváš, je přirozená reakce na nesmírně nesmírné. Není to známka slabosti. Je to známka, že jsi člověk.“

Třetí krok: Identifikace problému. Nejde o to, vyřešit všechno. Jde o to najít ten jeden bod, který dnes způsobuje největší bolest. Je to strach, že nebude mít kde bydlet? Je to pocit, že už nikdy nezvládne vidět děti? Je to neschopnost spát, protože se vrací vzpomínka na nehodu? Ten bod je cíl.

Čtvrtý krok: Praktické kroky. Zde se přestává mluvit jen o emocích. Intervent pomáhá vytvořit konkrétní plán: „Zítra ráno zavoláš na sociální službu a požádáš o dočasný byt.“ „Pojďme si napsat tři osoby, které můžeš zavolat, když se ti to začne vracet.“ „Dnes večer si zkusíme dělat dýchací cvičení - jen pět minut.“

Pátý krok: Kontrakt a plán. Každý klient dostane jasnou cestu. „Pokud se ti bude jevit, že chceš skočit z okna, zavolej na linku 116 123. Nebo zavolej Marku. Nebo přijď zítra dopoledne.“ Tento plán není jen slova - je to záchranná mapa. A pokud je třeba, intervент zavolá dalšího odborníka - psychiatra, sociálního pracovníka, právníka.

Kdo může poskytovat krizovou intervenci?

Není to někdo, kdo si přečetl knihu o psychologii. Krizová intervence vyžaduje speciální výcvik. V Česku se podle vyhlášky č. 108/2006 Sb. musí absolvovat minimálně 120 hodin teorie a 40 hodin praxe pod supervizí. Výuka zahrnuje práci s traumatem, komunikaci v krizi, etiku, právní aspekty i sebevědomí interventa.

Poskytovat ji mohou psychologové, psychiatři, sociální pracovníci nebo pedagogové - ale jen ti, kteří mají certifikát. Někdy se v praxi podílejí i studenti, kteří mají náležitý výcvik a jsou pod dohledem. Ale nikdy nesmí být „laik“ bez přípravy. Proč? Protože podle výzkumu Dr. Petra Pospíšila z Ústavu psychologie AV ČR může nesprávně provedená intervence zhoršit stav až v 15 % případů. To znamená, že špatně zasahující člověk může způsobit, že se klient zavře ještě víc.

Kde najít pomoc?

V Česku je 37 registrovaných krizových center. 22 z nich je v Praze, 15 v regionech. To je problém - mnoho lidí v Moravě nebo v severních Čechách čeká týdny, než se jim podaří získat schůzku.

Nejznámější a nejpřístupnější služba je Krizová linka 116 123. Je to bezplatná linka, která funguje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Můžeš zavolat, napsat, poslat email nebo použít videochat. Není potřeba žádanka od lékaře. Není potřeba mít pojištění. Není potřeba mít peníze. Jen potřebuješ, aby někdo slyšel.

Podle průzkumu společnosti Adicare z roku 2022 82 % lidí, kteří využili krizovou intervenci, hlásilo výrazné zlepšení během 48 hodin. Jeden z komentářů na české fórum r/psychologie říká: „Po sebevražedném pokusu mi krizová intervence zachránila život. Za tři dny jsem byl schopen znovu fungovat a najít smysl.“

Na druhou stranu 12 % lidí stěžuje na nedostatečnou dostupnost - hlavně venku v obcích. Někdo čeká 14 dní na první schůzku. To je příliš dlouho. V krizi člověk potřebuje pomoc hned.

Co se děje dnes v Česku?

Od 1. ledna 2023 probíhá projekt „Digitální krizové centrum“. To znamená, že už můžeš mít videohovor s interventem přes mobil, nebo použít aplikaci, která ti pomůže najít nejbližší pomoc v reálném čase. Některé nemocnice už mají vlastní krizové týmy - a podle Národní strategie duševního zdraví do roku 2030 má být každá okresní nemocnice vybavena tímto systémem.

Poptávka po krizové intervenci roste o 8,3 % ročně. Více lidí se odváží říct: „Potřebuju pomoc.“ A to je dobré. Ale roste i zátěž na intervenční týmy. Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022 45 % krizových interventů trpí syndromem vyhoření. Pracují s lidmi, kteří ztratili všechno - a často nemají čas na vlastní zotavení.

Co je důležité pamatovat?

Krizová intervence není „předstupeň psychoterapie“. Je to samostatná, důležitá a nezbytná služba. Někdy jí stačí jedno sezení. Někdy tři. Ale nikdy to není „příliš málo“. Pokud jsi v krizi, máš právo na pomoc - hned. Nečekat, až se to „zlepší samo“. Nečekat, až se někdo zeptá: „Co je s tebou?“

Největší překážka není neschopnost - je to styd. „Nechci být „šílený“. „Nechci být zátěží.“ Ale když se zlomíš, nejsi slabý. Jsi člověk. A lidé, kteří ti pomáhají, nejsou hrdinové. Jsou jen odborníci, kteří se naučili, jak udržet člověka naživu, když se mu celý svět řítí.

Neztrácej čas. Pokud se cítíš, že už to nezvládáš - zavolej 116 123. Nebo jdi do nejbližšího krizového centra. Nebo napiš někomu, kdo ti věří: „Potřebuju pomoct.“ To je první krok. A on je nejdůležitější.