Když mluvíme o motivační rozhovory - komunikační přístup zaměřený na posílení vnitřní motivace klienta k změně chování, okamžitě si představíme terapeutický dialog, kde se klient necítí tlačený, ale spíše podpořený k vlastnímu rozhodnutí. Tento přístup, který vzešel z Rogersovy klient‑centrické terapie a byl systematicky rozvinut v 80. letech Williamem R. Millerem a Stephenem Rollnickem, se dnes používá v mnoha oblastech - od léčby závislostí po práci s mladistvými.

Teoretické základy motivace v psychoterapii

Nejprve je dobré nastavit rámec. Dva modely se ve všech praxích nejčastěji protínají:

• Prochaskův transteoretický model změny (1983) - rozděluje proces do tří klíčových stádií: návštěvník (pouhý zájem), kontemplace (rozpoložený rozpor mezi potřebou změny a strachem) a příprava (rozhodnutí a první kroky).
• Self‑Determination Theory - teorie rozlišující amotivaci, extrinsickou a intrinsickou motivaci (Ryan & Deci, 2000). Vnitřní (intrinsická) motivace je nejvíce prediktorem úspěšné změny, což dokazuje výzkum Zuroffa et al. (2012).

Pro terapeuta je klíčové rozpoznat, v jaké fázi se klient nachází a jaký typ motivace převládá. To určuje, které techniky zvolí a jaký tón použije.

Klíčové techniky motivačních rozhovorů

Následující techniky jsou považovány za „základní kameny“:

1. Empatické naslouchání - aktivně odráží pocity klienta a dává mu pocit, že ho rozumí.
2. Otevřené otázky - pomáhají rozvinout myšlenky a odhalit skryté hodnoty.
3. Reflektivní naslouchání - shrnuje klientova slova a vrací je zpět tak, aby si uvědomil kontrasty ve svém myšlení.
4. Technika „Co je důležitější?“ - staví klienta před volbu mezi změnou a zachováním stávajícího stavu a tím rozjasní ambivalenci.
5. Přijetí ambivalence („Působíte, že jste si vědom, že takto se dál neposunete“). Terapeut uznává, že nejistota je normální a zároveň podporuje hledání řešení.

Každá z těchto technik funguje nejlépe, když je podpořena ne‑hodnotícím postojem a pocitem partnerství.

Jak pracovat s ambivalentními klienty

Ambivalence se nejčastěji objeví ve stádiu kontemple. Zde je důležité vyhnout se direktivnímu a konfrontačnímu přístupu, který často posílí obranné mechanismy. Místo toho terapeut používá:

• „Zrcadlení“ - opakuje klientovi jeho vlastní slova, čímž mu pomáhá uvědomit si rozpory.
• „Rozdělení výhod a nevýhod“ - umožňuje klientovi strukturovaně zhodnotit, co získá a co ztratí změnou.
• „Budování disonance“ - lehce zvyšuje napětí mezi současným chováním a osobními hodnotami, což motivuje k akci.

Jakmile se klient posune do fáze připravy, terapeut může začít s konkrétním plánováním kroků - například pomocí SMART cílů (specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní, časově ohraničené).

Kompetence terapeuta - sebereflexe a regulace emocí

Výzkum Boharta a Wadeho (2013) ukazuje, že osobní vlastnosti terapeuta mají větší vliv na výsledek terapie než samotná metoda. Mezi klíčové schopnosti patří:

• Sebereflexe I. a II. řádu - schopnost sledovat vlastní myšlenky a emoce během sezení.
• Schopnost přijímat sebe sama („nelžu si“, „neberu se tak vážně“).
• Emoční regulace - zvládání napětí, znepokojivých emocí a pocitu selhání.

Pravidelná supervize je pro mnoho terapeutů nezbytná; podle českého průzkumu z roku 2022 až 92 % úspěšných praktiků označilo supervizi za hlavní podporu při práci s ambivalentními klienty.

Aplikační oblasti - kde se motivační prvky uplatní

Motivační rozhovory se používají v širokém spektru nastavení:

• Léčba závislostí na alkoholu, drogách i nikotinu.
• Poruchy příjmu potravy a problémy s tělesnou hmotností.
• Psychosomatické stavy a chronické onemocnění, kde je důležitá adherence k terapii.
• Firemní psychoterapie - pomáhá zaměstnancům zvládat stres spojený se změnami v organizaci.
• Práce s dětmi a dospívajícími - vyžaduje ještě jasnější strukturu podpory a opory.

V posledních letech se objevily i digitální nástroje, např. aplikace Motivace+, která mezi sezeními posiluje motivaci a podle pilotního testu zvýšila adherenci o 29 %.

Výzvy a praktická řešení

Mezi nejčastější problémy patří:

1. Velmi nízká motivace - řeší se postupným zvyšováním vnitřní motivace pomocí technik zaměřených na hodnoty a osobní cíle.
2. Chronická ambivalence - vyžaduje dlouhodobý přístup, pravidelné reflexe a možné zapojení skupinové terapie.
3. Terapeutické vyhoření - lze předcházet sebe‑péčí, supervizí a časovým omezením náročných případů.

Další tipy:

• Investujte do kvalitního základního výcviku - v ČR nabízí například Taurite 24‑hodinový kurz za 6 500 Kč.
• Po absolvování kurzu si naplánujte šestiměsíční období pro integraci technik do praxe.
• Udržujte si deník reflexe, kde zaznamenáváte úspěchy i obtíže během sezení.

Tabulka: Typy motivace a jejich charakteristiky

Budoucnost práce s motivací

Trend směřuje k personalizovaným přístupům, kde se berou v úvahu neurobiologické rozdíly v rozhodovacích procesech. Kombinace motivačních rozhovorů s technikami třetí vlny CBT (např. ACT) už ukazuje vyšší úspěšnost u klientů se složitou ambivalencí. Vědci jako prof. MUDr. Jan Prášek předpovídají, že v následujících letech se rozšíří hybridní modely spojující osobní dialog, digitální podpůrné aplikace a biometrické sledování motivace.