Představte si situaci, kdy se váš život rozpadne. Ztratíte někoho blízkého, proděláte vážnou nemoc nebo se stane nehoda, která vám navždy změní perspektivu. Většina lidí by očekávala jen bolest a úpadek. A to je také pravda - trauma bolí. Ale co když bychom řekli, že uprostřed tohoto chaosu může vzniknout něco zcela nového? Někdo by mohl nazvat takový pohled na věcí cynickým, ale psychologové mu říkají posttraumatický růst. Nejde o to, že by bylo dobré utrpení prožívat. Jde o to, jak s ním pracujeme a co z něj můžeme vytěžit.

Co přesně je posttraumatický růst?

Mnoho lidí si myslí, že pokud projdou traumatem, budou buď zlomení, nebo úplně v pořádku. Realita je složitější. Posttraumatický růst neznamená euforii ani radost z toho, že se něco špatného stalo. Trauma zůstává děsivým zážitkem. PTG však ukazuje, že i po strašlivých událostech mohou lidé najít smysl a vyvinout nové kvality.

Tento koncept byl systematicky popisován až na konci 20. století, ačkoliv první pokusy o jeho pochopení sahají až do dob americké občanské války v letech 1861-1865. Dnes víme, že mezi 30 % až 70 % lidí, kteří zažili trauma, se objeví nějaké formy tohoto růstu. Výzkum Markéty Kastnerové z Masarykovy univerzity ukázal, že u 65 % respondentů s prožitým traumatem byly zaznamenány aspoň tři z pěti klíčových kategorií růstu.

Pět pilířů změny po traumatu

Abychom pochopili, jak se tento proces projevuje v praxi, musíme se podívat na pět hlavních oblastí, ve kterých dochází ke změnám. Tyto kategorie nejsou jen teoretické; jsou měřitelné pomocí nástroje Posttraumatic Growth Inventory (PTGI).

1. Vztahy s druhými lidmi: Mnoho lidí po traumatu zjistí, že jejich povrchové vztahy jim nestačí. Začínají hledat hlubší spojení s blízkými, více komunikují o svých pocitech a oceňují podporu okolí. V průzkumech to uvádí až 76 % lidí.
2. Nové životní možnosti: Staré cesty se uzavřou, ale otevřou se nové. Lidé často změní kariéru, začnou studovat něco jiného nebo odhalí talenty, které dříve ignorovali.
3. Osobnostní růst: Zvyšuje se sebedůvěra a pocit vlastní síly. Lidé si uvědomují, že dokážou přežít těžké situace, což buduje psychickou odolnost neboli resilience.
4. Spirituální změna: Dochází k hlubšímu přehodnocení smyslu života. Ne nutně v náboženském smyslu, ale jako hledání odpovědí na otázky existence a hodnot.
5. Ocenění života: Tato kategorie je nejčastější - uvádí ji 82 % respondentů. Lidé začínají vnímat každý den jako dar, více si užívají maličkosti a méně se stresují nepodstatnými věcmi.

Růst versus porucha: Rozdíl mezi PTG a PTSD

Je důležité nepletou posttraumatický růst s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Zatímco PTSD je diagnostikována podle příznaků jako vtíravé vzpomínky, noční můry, vyhýbání se spouštěčům traumatu a zvýšená vzrušivost, PTG se zaměřuje na získané kvality. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN) je trauma událostí katastrofického charakteru, která vyvolává hluboké rozrušení. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) pak specifikuje reakce strachu a hrůzy.

Zajímavé je, že oba fenomény mohou existovat současně u téhož jedince. Můžete mít panické ataky spojené s minulostí a zároveň cítit novou vděčnost za přítomný okamžik. To není paradox, ale lidská komplexita. Medicínský pohled, který vidí uzdravení pouze jako odstranění symptomů, pro PTG nestačí. Růst představuje změnu v osobnosti a nové kvalitě života.

Jak probíhá cesta k růstu?

Posttraumatický růst není automatický. Neodehrává se sám od sebe, jakmile minou akutní dny šoku. Profesor Milan Nakonečný popisuje tento proces jako "kognitivní rekonstrukci". Jedinec musí aktivně přehodnotit své životní priority a hodnoty. Je to práce, často bolestivá a vyčerpávající.

Terapeut Miroslav Sedlák upozorňuje, že průměrně trvá 2 až 3 roky od traumatu, než se začnou projevovat výrazné známky růstu. Během této doby je klíčové přijmout skutečnost, že trauma nelze změnit, ale lze změnit náš vztah k němu. Lidé na fórech, například v české sekci r/psychologie na Redditu, často zmiňují právě tento obrat: přestávají se ptát "Proč já?" a začínají řešit "Co s tím teď udělám?".

Role terapie a odborné pomoci

I když je růst individuálním procesem, odborná podpora může cestu zjednodušit. Terapeutický přístup k podpoře PTG zahrnuje čtyři klíčové kroky podle Preisse:

• Získání informací o historickém kontextu traumatu.
• Diskuzi o kontextu dávné i současné traumatické události.
• Posílení adekvátních způsobů zvládání, které se mohly předávat generacemi.
• Přímo podporu procesu kognitivní rekonstrukce.

Data z roku 2022 ukazují, že 68 % klientů těchto center uvedlo, že terapie zaměřená na PTG jim pomohla objevit nové smysly v životě. Na druhé straně, 45 % hlásilo výrazné posílení vztahů s rodinou. Rizikem je však nedostatek specialistů. Podle České lékařské komory je v ČR pouze 117 certifikovaných trauma terapeutů, což je přibližně jeden terapeuta na 106 000 obyvatel. Proto je vítán projekt "PTG v praxi" financovaný Ministerstvem zdravotnictví, který má do konce roku 2025 implementovat standardizovaný protokol ve 30 psychiatrických zařízeních.

Kam se díváme v budoucnu?

Profesor Petr Winkler z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy predikuje, že do roku 2030 se bude PTG stávat standardní součástí trauma-fokusované terapie v 80 % českých klinických center. To znamená nárůst o 65 % oproti současnému stavu. Cílem není nahradit léčbu PTSD, ale doplnit ji o perspektivu naděje a rozvoje.

Výzkum také ukazuje demografické rozdíly. PTG je častější u žen (58 %) než u mužů (42 %) a nejvyšší prevalence je ve věkové skupině 35-44 let (47 %). Muži mohou mít tendenci potlačovat emoce, což brání kognitivní rekonstrukci, zatímco ženy častěji vyhledávají sociální podporu, která je pro růst klíčová.

Na co si dát pozor?

Psiolog Vladimír Smékall varuje před přílišným zaměřením na pozitivní aspekty. Pokud cítili tlak, že z traumatu "musí něco získat", může dojít k sekundárnímu traumatizování. Lidé si mohou myslet, že nejsou dostatečně silní, protože stále trpí. Je třeba zdůraznit, že PTG není povinnost. Je to možný výsledek, nikoliv podmínka uzdravení. Bagatelizace utrpení je nepřijatelná. Trauma je trauma, a bolest je legitimní. Růst přichází až poté, co jsme tuto bolest uznali a začali s ní pracovat.