Stojíte v otevřené kanceláři, kde každých pět minut někdo promluví, zazvoní telefon nebo někdo projde s kávou. A vy se snažíte napsat e-mail, ale vaše mysl už je tři kroky daleko. To není lenost. To není nepozornost. To je ADHD.

V České republice žije odhadem 250 000 dospělých s poruchou pozornosti a hyperaktivity. Mnozí z nich pracují - v IT, v administrativě, v zdravotnictví, v kreativních oborech. Ale většina z nich to dělá v prostředí, které je pro ně konstruováno jako pro někoho úplně jiného. A to je problém. Ne proto, že by ADHD bylo vadou. Ale proto, že pracovní systémy nejsou přizpůsobené tomu, jak mozek s ADHD skutečně funguje.

Co vlastně ADHD na pracovišti znamená?

ADHD není jen „nemůžu se soustředit“. Je to neurologická rozdílnost, která ovlivňuje, jak se člověk řídí, jak zpracovává informace, jak reaguje na podněty a jak udržuje energii. Osoba s ADHD často exceluje v situacích, kde je rychlost, kreativita a schopnost reagovat na změny klíčové. V pohotovosti, při řešení krizí, při vývoji nových produktů - tam může být ADHD výhodou. Ale v rutinních úlohách, při dlouhých schůzkách, při administrativě? Tam se objevují problémy.

Podle výzkumu na Univerzitě Karlovy 65 % IT specialistů s ADHD říká, že jejich schopnost řešit komplexní problémy kreativně je jejich největší silou. Ale 82 % z nich trpí na plánování, organizaci a zpracování dokumentů. To není chyba. To je rozdíl v procesu.

Co funguje - 10 praktických úprav, které skutečně pomáhají

Neexistuje jedna správná úprava pro všechny. Každý mozek s ADHD je jiný. Ale existují úpravy, které se u většiny lidí ukázaly jako efektivní. Podle Psychiatrie 1. LF UK a VFN v Praze je těchto 10 nejčastěji úspěšných:

1. Odhlučnění prostředí - Koberce, čalouněný nábytek, závěsy, akustické panely. Výzkum ukazuje, že 68 % lidí s ADHD považuje hluk v open space za největší překážku.
2. Soukromé pracovní zóny - Místnost bez rušivých podnětů, kde se dá pracovat bez přerušení. Někdy stačí jen přepážka, která oddělí vaši křeslo od hluku a pohybu.
3. Flexibilní pracovní doba a možnost home office - 78 % IT specialistů s ADHD v českém průzkumu říká, že bez možnosti pracovat z domova by nebyli schopni udržet zaměstnání. Někdo pracuje nejlépe ráno, někdo až večer. Někdo potřebuje den v týdnu být doma, aby se mohl „přenastavit“.
4. Pravidelné přestávky - Každých 45-60 minut 5-10 minut ven, na procházku, na pohyb. Tělo potřebuje pohyb, mozek potřebuje reset. Když se to přestávky nezavedou, dochází k přetížení a výkon klesá.
5. Smyslové pomůcky - Fidgety, antistresové míčky, sedací míč, pracovní kolo. Tyto pomůcky nejsou „hry“. Jsou to nástroje, které pomáhají mozku udržet se v pozornosti. Když ruka něco dělá, mozek může lépe sluchat.
6. Strukturovaná komunikace - Písemné pokyny, e-mailem potvrzené úkoly, jasné termíny. Ústní instrukce se většinou zapomenou. Písemné záznamy zůstávají.
7. Individuální osvětlení - Světlo, které lze upravit. Příliš jasné nebo zářivé světlo zvyšuje zrakovou zátěž a způsobuje únavu.
8. Flexibilní pracovní místo - Možnost volby místa podle typu úkolu: tichá místnost pro koncentraci, kavárna pro brainstorming, stůl s možností stát pro pohyb.
9. Vzdělávání kolegů - Pokud kolega neví, co je ADHD, myslí si, že jste „nepozorný“ nebo „nepřipravený“. 31 % lidí s ADHD v průzkumu říká, že největší překážkou bylo nepochopení od nadřízených. Vzdělávání týmu trvá jen 2 hodiny - a může změnit celou atmosféru.
10. Coaching - Není to terapie. Je to průvodce, který vám pomáhá nalézt systémy, které fungují pro vás. Časové plánování, rozdělování úkolů, vytváření rutin. Coaching neřeší ADHD - řeší, jak s ním žít.

Co se děje v Česku - a co se děje jinde

V Nizozemsku, Švédsku nebo Velké Británii má každá velká firma formální politiku pro neurodivergentní zaměstnance. V Česku to má jen 12 % firem. To znamená, že většina lidí s ADHD musí vymyslet řešení sama - nebo se snažit přesvědčit nadřízené, že to, co potřebují, není luxus, ale nutnost.

Co je na českém přístupu dobré? Personalizace. Větší firmy v zahraničí často mají „šablonové“ úpravy. V Česku, když někdo začne, často vytvoří řešení přesně pro jednu osobu. A to funguje lépe.

Co je špatné? Nedostatek odborníků. V Česku je jen 17 certifikovaných coachů pro ADHD. A přitom je tady 250 000 dospělých s touto poruchou. To je jako mít jen 17 lékařů pro celou Prahu.

Co stojí úpravy - a kolik stojí neřešení

Implementace úprav může stát od 0 Kč do 15 000 Kč na zaměstnance. Což zní jako hodně. Ale podle Adamou et al. (2013) neřešené ADHD stojí firmy až 12 000 EUR ročně na zaměstnanci - v podobě chyb, ztráty produktivity, absencí, nespokojenosti, odchodu.

Příklad: IT specialist s ADHD, který měl 40 % více chyb při kódování. Po přidání tiché místnosti a fidgetu klesla chybovost o 40 % a produktivita stoupla o 25 %. Což znamená, že firma ušetřila více, než stála úprava. A navíc získala zaměstnance, který se cítí viděný a respektovaný.

Co dělat, pokud jste zaměstnanec s ADHD

Nečekáte, že vás zaměstnavatel „najde“ a nabídne úpravy. Musíte je požádat. A to ne tak, že řeknete: „Mám ADHD, potřebuji pohodlí.“ Ale tak, že řeknete: „Chci být produktivnější. A mám návrh, jak to dosáhnout.“

Udělejte si seznam:

• Co vám přesně brání? (Hluk? Přerušování? Nejasné úkoly?)
• Co by to změnilo? (Tichá místnost? Písemné pokyny? 10 minut na procházku každý den?)
• Co to přinese firmě? (Méně chyb, rychlejší výstup, nižší turnover?)

Připravte to jako návrh na zlepšení výkonu - ne jako žádost o výhodu. Lidé reagují na logiku, ne na emoce.

Co dělat, pokud jste zaměstnavatel

Nemusíte být Google nebo Microsoft, abyste mohli začít. Stačí začít s jednou osobou. S jednou úpravou. S jedním rozhovorem.

Začněte tímto:

1. Požádejte zaměstnance, jestli má nějaké návrhy na zlepšení jeho pracovního prostředí.
2. Neříkejte: „Co potřebujete?“ Řekněte: „Jak byste si představovali ideální pracovní den?“
3. Přijměte návrh - i když vypadá neobvykle. Fidgety? Ano. Tichá místnost? Ano. Flexibilní doba? Ano.
4. Zapojte externího poradce. Cena 2 500 Kč/hodinu za 4 hodiny je investice, která se vrátí za měsíc.
5. Udělejte 2hodinové školení pro tým. Ne o ADHD jako chorobě, ale o tom, jak jiný mozek funguje.

Nejde o to, aby byl každý stejný. Jde o to, aby každý mohl být nejlepší verze sebe.

Právní situace - je to zdravotní postižení?

Na papíře ne. Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti říká, že zaměstnavatel musí přizpůsobit pracovní podmínky osobám se zdravotním postižením. Ale ADHD není oficiálně uvedeno v seznamu. To znamená, že zaměstnavatel může říct: „To není postižení, takže nemusím.“

To je problém. Ale ještě větší problém je, že většina lidí neví, že to může být postižení. A proto se nebrání.

Naštěstí Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2023 spustilo pilotní projekt, který má do konce roku 2024 připravit metodiku pro přizpůsobení pracovišť pro neurodivergentní osoby. Cílem je zahrnout ADHD do oficiální klasifikace. To by znamenalo, že firmy by mohly požádat o státní podporu na úpravy - a bylo by jasnější, že to není „výhoda“, ale právo.

Co se může změnit do roku 2027

Experti předpovídají, že do roku 2027 bude 50 % velkých českých firem mít formální politiku pro neurodivergentní zaměstnance. Už teď 63 % firem v IT implementuje nějaké úpravy - oproti 12 % v ostatních odvětvích.

Proč právě IT? Protože tam lidé s ADHD už dávno dokázali, že jsou nezbytní. Jejich schopnost vidět vzory, řešit problémy z jiného úhlu, pracovat pod tlakem - to je to, co dělá tyto firmy úspěšnými.

Je to příběh o tom, že rozdílnost není slabost. Je to příběh o tom, že když přestaneme požadovat, aby lidé byli stejní, a začneme podporovat to, jak jsou, výkon stoupne. Nejen u těch s ADHD. U všech.

Největší výhoda pracovních úprav pro ADHD není, že pomáhají lidem s ADHD. Je to, že pomáhají všem. Když je prostředí tiché, strukturované, flexibilní - všichni pracují lépe. Když se kolegové naučí komunikovat písemně, všichni méně přehlédnou. Když se přestávky stanou normou, všichni méně spálí.

ADHD na pracovišti není problém. Je to příležitost - když se rozhodnete, že se budete dívat na lidi, ne na šablony.