Stojíte v temnotě. Srdce tlouče jako kladivo, dech se zadrhává, a myšlenky se točí v kruhu, který vás táhne dolů. Nevíte, kdo by vám mohl pomoci. Nebojte se - krizová centra v ČR jsou tu právě pro vás. Bez platby, bez jména, bez čekání. Pokud se cítíte ztracený, zraněný, nebo jen přetížený, můžete zavolat někdejšímu neznámému - a ten vás slyší.
Co je krizové centrum a proč to funguje?
Krizové centrum není nemocnice. Není to kancelář s papíry a termíny na příští měsíc. Je to místo, kde se člověk může rozbít - a přesto ho někdo chytne. V Česku je jich 17 hlavních, rozložených po celé republice, s dalšími specializovanými pobočkami. Každé z nich funguje jako první záchranná sítě: 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Není potřeba lékařský předpis, nemusíte mít pojištění, ani předchozí diagnózu. Stačí, že potřebujete pomoc teď.
Právě díky tomu se v roce 2022 přes 45 000 lidí obrátilo na krizová centra. Z toho téměř třetina jsou děti a teenagedži - ti, kteří nevědí, jak říct rodičům, že jim je špatně. Centra jim dávají prostor, kde nemusí být silní. Kde můžou říct: „Nevím, co se se mnou děje.“ A někdo jim odpoví: „To je v pořádku. Jsem tady.“
Kde najít krizové centrum v ČR?
Není třeba hledat dál. Většina center má jasně označené kontakty, které můžete použít okamžitě. Největší a nejstarší je Centrum krizové intervence v Bohnicích v Praze. Zde funguje linka 284 016 110 24/7, a pokud je situace vážná - můžete přijít i bez předchozího kontaktu. Mají 20 lůžek pro krátkodobý pobyt, kde vás někdo nechá být, nechá vás plakat, nechá vás jen sedět. A pak vás vede krok za krokem zpět k sobě.
Pro děti a mládež do 18 let je tu Dětské krizové centrum v Praze 12. Telefon 241 480 511 nebo 777 664 672. Tým tam pracuje s dětmi, které byly zneužívány, viděly násilí, nebo se cítí zcela osamělé. Někdy stačí, aby někdo řekl: „To, co jsi zažil, není tvá chyba.“
Na Moravě a ve Slezsku funguje Krizové centrum Ostrava s linkami 596 110 882 a 732 957 193. Je otevřeno od 8:00 do 20:00, ale pokud je to akutní - vždy se najde někdo, kdo vás přesune na příslušnou linku. V Brně je Krizové centrum Bohunice s číslem 532 232 078. Lidé, kteří tu byli, říkají, že je to jedno z nejlepších míst v zemi - díky týmu, který ví, jak se chovat, když je člověk na dně.
Co vám centrum skutečně nabízí?
Nejde jen o telefon. Nabízejí tři formy pomoci, podle toho, co potřebujete:
- Telefonická linka důvěry - zavoláte, někdo odpoví. Průměrně za 2 minuty a 17 sekund. V špičce to může být až 8 minut, ale nikdy nebudete na druhé straně sami. Více než 76 % lidí, kteří zavolali, říká, že jim to zachránilo život.
- Ambulantní konzultace - setkáte se s terapeutem osobně. Tady je ale jedna věc, kterou musíte vědět: čekací doba je průměrně 14 dní. To zní jako dlouho, ale pokud máte akutní krizi - třeba sebevražedné myšlenky - dostanete termín do 24 hodin. Nečekáte na příští týden. Přijde vám někdo dnes.
- Krátkodobý stacionář - pokud je to vážné, můžete zůstat v centru 3-7 dní. V Bohnicích, Brně nebo v Plzni. Tam vás někdo nechá spát, přinese vám kávu, sedne si k vám a neřekne: „Už to překonáš.“ Řekne: „Jsem tady, dokud nebudete chtít jít.“
Proč je to důležité - a proč to není dokonalé?
Český systém krizových center je podle evropského hodnocení 12. nejlepší v EU. To znamená, že máme něco, co mnoho zemí nemá. Služby jsou zdarma. Financují je z veřejného zdravotního pojištění. V Německu nebo Polsku byste za to platili tisíce korun. V Česku - ne.
Ale není to dokonalé. Největší problém je personál. Průměrný poměr terapeut:klient je 1:25. Doporučený standard WHO je 1:15. To znamená, že lidé, kteří pracují v těchto centrech, jsou přetížení. Některé zkušenosti to potvrzují. Uživatelka z Ostravy napsala, že čekala tři dny na kontakt. Jiný uživatel na Redditu řekl, že mu pomohli za 18 minut - během sebevražedné krize. Rozdíl je v tom, koho máte na druhé straně.
Na venkově je to ještě horší. Průměrná vzdálenost ke krizovému centru je 78 km. Ve městech je to 12 km. To znamená, že někdo v Malé Třešňové nebo v Kostelci nad Černými lesy nemá možnost dorazit osobně. A telefonní linka není vždy dostupná, pokud nemáte mobil nebo internet.
Co se mění - a co bude příští rok?
Od ledna 2023 máme nový národní systém link: 116 111 pro děti a mládež, 116 000 pro rodiny a školy, a 116 123 pro první psychickou pomoc. Všechny jsou zdarma, všechny fungují 24/7. V roce 2022 se počet volání zvýšil o 28 % - to znamená, že lidé už nejsou tak strašení, aby zavolali.
Do konce roku 2024 by mělo přijít SmartCare 2.0 - digitální AI asistent, který bude pomáhat triážovat případy. A bude fungovat chatová pomoc 24/7. To znamená, že pokud nemůžete zavolat - můžete napsat. A někdo vám odpoví. Ne většinou. Ne za 2 dny. Hned.
Ještě větší změna přijde v roce 2027. Evropská komise říká, že Česko musí zvýšit financování krizových služeb o 40 %. Pokud to neprovede, bude mít problém s plněním závazků. To znamená, že se bude muset najít více terapeutů. A to je kritické. Každý rok odejde do důchodu 22 psychologů. A přichází jich jen 8-10 nových.
Co dělat, když potřebujete pomoc?
Nečekejte. Neříkejte si: „Zatím to snesu.“ Neříkejte: „Nemám právo na pomoc.“ Máte. Každý má.
Postup je jednoduchý:
- Zavolejte na jednu z těchto linek: 116 123 (první psychická pomoc), 116 111 (pro děti), nebo 116 000 (pro rodiny).
- Nebo zavolejte přímo na centrum v vašem regionu - seznam je na stránkách nevypustidusi.cz (všechny kontakty jsou tam aktualizované).
- Pokud je to akutní - třeba myšlenky na sebevraždu - řekněte to hned. Nezdržujte se. Neříkejte: „Možná to přejde.“ Řekněte: „Chci zemřít.“ A oni vás vezmou.
- Nepotřebujete nic jiného. Žádné doklady. Žádné předchozí léčby. Jen vaše slova.
Nejde o to, abyste byli „silný“. Jde o to, abyste nebyli sami.
Co dělat, když pomáháte někomu jinému?
Neříkejte: „Všechno bude v pořádku.“ Neříkejte: „Měj se.“ Neříkejte: „Můžeš to překonat.“
Řekněte: „Jsem tady.“
Řekněte: „Necháš mě ti pomoci?“
Řekněte: „Nemusíš to dělat sám.“
A zavolejte za něj. Nebo ho navedte k linkám. Nebo ho pošlete na centrum. Někdy stačí, že někdo jiný zavolá. A že se neodvrátí.
Můžu zavolat na krizové centrum i bez toho, abych měl diagnózu?
Ano. Diagnóza není potřeba. Krizová centra pomáhají každému, kdo se cítí ztracený, zraněný nebo ohrožený - bez ohledu na to, jestli máte nějakou diagnózu, nebo ne. Stačí, že potřebujete pomoc.
Je pomoc skutečně anonymní?
Ano. Nemusíte říkat své jméno, adresu ani číslo. Můžete zůstat zcela anonymní. Váš kontakt se nezaznamenává do žádného systému, pokud nechcete. Výjimkou je pouze případ, kdy je ohrožen život někoho jiného - ale i pak se informace používají pouze k záchraně.
Můžu zavolat i pro někoho jiného?
Ano. Pokud máte obavy o někoho, kdo vám je blízký - rodič, kamarád, dítě - můžete zavolat za něj. Centra vás nebudou trestat, nebudou vás kritizovat. Ví, že lidé často nevědí, jak pomoci. A chtějí, abyste se obrátili.
Co když mi někdo řekne, že to není tak špatné?
To není vaše chyba. Někdy lidé nevědí, jak reagovat. Ale krizové centrum je jiné. Tam neříkají: „To je jen fáze.“ Tam říkají: „To zní těžké. Jsem tady.“ Pokud vás někdo zkrátka odmítl, zavolejte znovu. Jiné centrum. Jiný člověk. Vždy se najde někdo, kdo vás slyší.
Jsou centra otevřená i pro cizince?
Ano. Všechna centra v ČR pomáhají i cizincům, bez ohledu na státní příslušnost. 95 % informací je přeloženo do angličtiny. Pokud potřebujete pomoc v jiném jazyce, požádejte o překladatele - a oni ho najdou.
Je možné získat pomoc online nebo přes chat?
Zatím je možné získat pomoc pouze telefonicky. Ale od konce roku 2024 bude fungovat 24/7 chatová služba jako součást projektu SmartCare 2.0. To znamená, že pokud nemůžete zavolat - můžete napsat. A někdo vám odpoví.
Kam dál, když jste přežili krizi?
Pomoc v krizi je jen začátek. Když se zase chytíte, můžete se obrátit na psychoterapeutické služby, podpůrné skupiny, nebo na E-linku - platformu, která spojuje 14 krizových center a pomáhá najít dlouhodobou podporu. Není to konec. Je to krok vpřed. A vy jste ho už udělal. To je důležité.
