ADHD u dívek a žen je jiné, než si myslíte

ADHD se tradicionalně představuje jako porucha chlapců, kteří se nemohou sedět na místě, přerušují učitele a rozbíjejí věci. Ale co když se ADHD u dívek projevuje jinak? Co když není vidět, protože dívka nevyběhne z třídy, ale prostě zapomene, kde je domácí úkol, nebo se celý den snaží být „normální“ a v důsledku toho vyčerpá? V Česku se v posledních letech začíná měnit přístup k ADHD u žen - a to díky tomu, že stále více žen v dospělosti zjistí, že jejich celý život byl jednou dlouhou bitvou sám se sebou - a že to není jejich vina.

Studie z roku 2014, publikovaná v Psychiatrii pro praxi, ukazuje, že v dětství je ADHD diagnostikována u chlapců tři až pětkrát častěji než u dívek. Ale v dospělosti se tento poměr vyrovnává. Co se stalo? Dívky, které měly ADHD, se prostě neztratily - jen se naučily maskovat. A to je přesně ten bod, kde se většina lékařů nezaměří. Přijde žena do ordinace s úzkostí, depresí nebo chronickým vyčerpáním - a nikdo jí neřekne: „Možná to není úzkost. Možná je to ADHD.“

Co se skrývá za „normální“ ženou, která je vždy „příliš“

ADHD u žen se často projevuje jako „Attention Deficit Disorder“ - tedy porucha pozornosti bez fyzické hyperaktivity. To znamená: nevybíháte z místnosti, ale vybíháte z mysli. Zapomínáte schůzky, i když jste je zapsaly. Když vám někdo mluví, nevědomky sledujete, jak se pohybuje světlo na stěně, nebo jak se vaše ruce dotýkají kancelářského stolu. Děláte najednou pět věcí - a dokončíte nula. Přemýšlíte o tom, jak se dostat z postele, až se na to zapomenete. A pak se cítíte jako selhavatelka.

Klára Kubíčková, autorka knihy Roztěkané, byla diagnostikována s ADHD ve věku 42 let. Do té doby si myslela, že je „příliš citlivá“, „příliš roztržitá“, „příliš nesmyslná“. Všechny tyto věty jí říkali rodiče, učitelé, přátelé - a ona si je vnořila do sebe jako pravdu. Až když se dostala do klinického vyšetření kvůli psychogenním příznakům, které vypadaly jako infarkt, zjistila, že to všechno bylo důsledkem desítek let nevyřešeného ADHD. „Když nemáte diagnózu a nevědomě svoje ADHD kompenzujete, tak tím přicházíte o strašně mnoho sil. Opravdu mizerně se vám žije,“ říká.

Proč se to vůbec nezjistí?

Diagnostická kritéria DSM-5, která se používají od roku 2013, už lépe reflektují projevy ADHD u dospělých - ale mnoho lékařů je stále vychází z staršího obrazu: hyperaktivní chlapec. U dívek se symptomy neobjevují jako „neposlušnost“, ale jako „nepřesnost“, „neorganizovanost“ nebo „emocionální nestabilita“. A to je přesně ten moment, kdy se porucha přešlapuje na úzkost, deprese nebo poruchu osobnosti.

Žena, která má ADHD, často přichází k lékaři s příznaky jako:

• Chronické zapomínání - termínů, klíčů, jmen, nákupních seznamů
• Obtíže s plánováním - i když má přesný kalendář, neumí ho použít
• Neustálé „přemýšlení“ - jako kdyby její mysl nikdy nevypnula
• Snaha dělat všechno najednou - a pak se cítí, že nic nedokončila
• Emocionální labilita - rychlé výkyvy nálad, které se nezdají mít důvod

Na tyto příznaky se reaguje antidepresivy, anxiolytiky nebo psychoterapií na úzkost. Ale pokud není odstraněn základní problém - ADHD - všechno to je jen překrývání příznaků. A to vede k tomu, že ženy trpí desítky let, aniž by věděly, proč.

Testy, které opravdu fungují

Nejznámější nástroj pro vyhodnocení ADHD u dospělých je WHO Adult ADHD Self-Report Scale (ASRS), který je dostupný i v češtině na stránkách Hedepy.cz. Obsahuje 18 otázek. Pokud odpovíte „často“ nebo „velmi často“ na šest nebo více otázek, je velká šance, že byste měli projít kompletní diagnostikou.

Některé z klíčových otázek:

• Stává se vám, že děláte tolik věcí najednou, až se vám nedaří dokončit vlastně vůbec nic?
• Občas zapomínáte termín schůzek, i když jste si ho zapsali?
• Je pro vás obtížné udržet pozornost při prohlížení dlouhého textu nebo rozhovoru?
• Často se cítíte, že vaše mysl je „přetížená“?
• Je pro vás těžké počkat, než vám někdo dokončí větu?

Tento test není diagnóza - ale je to výborný první krok. Pokud vám výsledek naznačuje ADHD, hledejte specialistu, který má zkušenosti s ženským ADHD. V Česku to jsou například kliniky jako Adicare nebo Klinická psychologie, které nabízejí vstupní konzultace, během kterých se proberou vaše příznaky od dětství až po dnešek.

Diagnostika není jen o testu - je o příběhu

Největší chyba při diagnostice ADHD u žen je, že se zaměřují jen na dnešek. Ale ADHD je neurovývojová porucha - musíte mít důkaz, že příznaky byly přítomny před 12. rokem života. To znamená: musíte si vzpomenout, co jste dělaly ve škole, jak jste se chovaly v domácnosti, jak se vám dařilo s domácími úkoly.

Nejčastější příběhy žen:

• „Vždycky jsem byla ta, která se snažila být dokonalá - ale vždycky jsem se cítila, že se to nezdaří.“
• „Mám všechny knihy o organizaci, ale nikdy jsem je nezvládla dodržet.“
• „V dětství mě učitelé říkali, že jsem „příliš citlivá“ - ale nikdy nikdo neřekl, že mám problém s pozorností.“

Je důležité najít někoho, kdo vás bude poslouchat - a nejenom vyplňovat dotazníky. Ideálně někoho, kdo se podívá i na vaše školní výkazy, nebo se pohovoří s vašimi rodiči. To, co se děje v dětství, je klíč k tomu, jestli je to ADHD - nebo něco jiného.

Co se děje po diagnóze?

Diagnóza ADHD u žen není konec problémů - je to začátek opravdového života. Mnoho žen popisuje, že po diagnóze se cítí jako „vysvobozené“. Nejsou to „nepořádné“, „nepřesné“ nebo „nepřipravené“ ženy. Jsou to ženy s neurovývojovou poruchou - a to je jiný přístup.

Terapie se liší od standardního přístupu pro muže. U žen je často nutné:

• Nejprve léčit společné poruchy - úzkost, depresi, vyčerpání
• Poté přidat léčbu ADHD - obvykle stimulancia jako methylfenidát nebo amfetaminové deriváty
• Přidat kognitivně-behaviorální terapii zaměřenou na organizaci, časové plánování a sebevědomí
• Zahrnout podporu v domácnosti - například nástroje, které zjednodušují denní rutinu

Není to o tom, aby se žena „napravila“. Je to o tom, aby se naučila žít s tím, co má - a přestala se za to hanbit.

Proč je to důležité teď?

Podle mezinárodní studie z roku 2014 je prevalence ADHD u dospělých 3,4 %. To znamená, že v Česku žije přes 200 000 dospělých lidí s ADHD - a většina z nich jsou ženy. Většina z nich ještě neví.

Největší překážka není nedostatek léků. Je to nedostatek pochopení. Lékaři neví, jak ADHD u žen vypadá. Ženy nevědí, že to může být ADHD. A tak se všechno ztrácí v šepotu: „Jsem jen příliš roztržitá.“

Je čas to změnit. Pokud jste žena, která:

• Je vždy „na poslední chvíli“
• Často se cítí „rozbíjená“
• Myšlenky se vám neustále „přetíží“
• Neumíte říct, proč je vám to tak těžké

- neznamená to, že jste slabá. Znamená to, že možná máte ADHD. A to je něco, co se dá léčit. Ne zázrakem. Ne magií. Ale informací, podporou a správnou diagnózou.

Co dělat dál?

Nejprve si stáhněte WHO ASRS test z Hedepy.cz. Vyplňte ho upřímně. Pokud máte šest nebo více „často“ odpovědí, zapište si:

• Kdy jste si poprvé všimla, že se něco liší od ostatních?
• Jaké situace vám v dětství dělaly největší problém?
• Co vás nejvíce vyčerpává dnes?

Poté najděte kliniku, která se specializuje na ADHD u žen. Nejde o to, aby vás „vyšetřili“. Jde o to, aby vás pochopili.

ADHD u žen není chyba. Je to rozdíl. A rozdíl se dá žít - ale jen tehdy, když ho poznáte.