Psychoterapie je léčba psychologickými prostředky, jejímž cílem je zmírnit duševní utrpení a pomoci člověku zvládat obtížné situace. V kontextu chronické bolesti se často setkáváme s tím, že proces terapie může být sám o sobě bolestivý - nutí nás konfrontovat nepříjemné emoce, staré traumatické vzpomínky a hluboce zakořeněné myšlenkové vzorce.

Jakmile se do terapie pustíte, můžete si všimnout, že psychoterapie bolest není jen metafora. Bolest se projevuje jako úzkost, frustrace nebo dokonce fyzické napětí během sezení. Níže rozebíráme, proč k tomu dochází a co můžete udělat, když se terapie zdá příliš náročná.

Proč může být psychoterapie vnímána jako bolestivá?

Emoce jsou jako ozubená kola - když se otáčejí, tahají za sebou i další součásti psychiky. Biopsychosociální model ukazuje, že bolest není jen fyzický signál, ale také kognitivní a afektivní proces. Když terapeut odhalí skryté myšlenky o bolesti, aktivuje se postkognitivní afekt - „příznaky“ jako stud, hněv nebo smutek, které vyplynou z nového pohledu na vlastní utrpení.

Typické příčiny, proč se u lidí objeví silná emoční reakce, jsou:

• Strach z neznáma - nejistota, co se objeví v dalším sezení.
• Deprese - pocit, že nic nepomůže, a tudíž se člověk „vypíná“.
• Zkušenost s opakovaným selháním - když předchozí terapie nepřinesly úlevu.

Tyto faktory jsou součástí Chronická bolest, která má tři dimenze: senzoricko-rozlišující, afektivně-motivační a kognitivně-hodnotící. Všechny se během terapie rozplétají.

Jaké jsou hlavní fáze náročné psychoterapie?

První setkání obvykle zahrnují sběr informací a vytvoření Terapeutického vztahu. Empatie a důvěra jsou klíčové - bez nich se pacient nedokáže otevřít. V této fázi se často objevuje pocit „vyčerpání“ po sezení, protože pacient konfrontuje dosud potlačené vzpomínky.

Následující fáze se zaměřují na konkrétní nástroje:

1. Relaxace a dýchací cvičení - pomáhají snížit okamžitou úroveň stresu.
2. Odvracení pozornosti - technika, při které pacient vědomě směruje svou pozornost pryč od bolesti (např. vizualizace nebo zaměření na vnější podněty).
3. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) - identifikuje a mění maladaptivní myšlenkové vzorce spojené s bolestí.

Každá fáze může vyvolávat silné emoční zážitky, ale zároveň nabízí příležitost k růstu.

Praktické strategie, jak zvládnout náročnost terapie

Pokud cítíte, že terapie „bolí“, vyzkoušejte některé z následujících tipů:

• Komunikace s terapeutem - otevřeně sdělte, co vám způsobuje nepohodlí. Terapie se může upravit (tempo, četnost sezení).
• Deník emocí - zaznamenávejte, jaké pocity a myšlenky se během a po sezení objevily. Pomáhá to vidět vzorce a připravit se na další setkání.
• Self‑care mimo sezení - pravidelný spánek, lehká fyzická aktivita a zdravá strava podporují schopnost zvládat emoční výzvy.
• Techniky odvracení pozornosti - například pomalu počítat do deseti, soustředit se na zvuky v místnosti nebo se zapojit do kreativní činnosti.
• Skupinová podpora - výměna zkušeností s lidmi, kteří prochází podobným procesem, často zpříjemní pocit osamělosti.

Tyto strategie nejsou náhradou za terapii, ale doplňují ji a snižují riziko přetížení.

Tabulka - porovnání vybraných technik pro náročnou terapii

Co dělat, když se terapie zdá příliš obtížná?

Každý člověk má jiný práh citlivosti. Pokud pocítíte, že terapie překračuje tento práh, můžete:

1. Požádat o úpravu tempa - kratší, ale častější sezení.
2. Vyžádat si „checking‑in“ po každém sezení - krátký telefonický hovor nebo e‑mail, kde můžete sdělit, jak se cítíte.
3. Zvát rodiče, partnera nebo blízkého, aby vás podpořil mimo sezení.
4. Zvážit změnu terapeutického přístupu - například přejít z KBT na dialekticko‑behaviorální terapii, pokud je potřeba více emoční regulace.
5. V případě silného deprese‑ nebo úzkostního epizodu kontaktovat krizovou linku nebo lékaře.

Největším rizikem je rezignace - pokud terapie odložíte, může se bolest zhoršit. Proto je klíčové včas rozpoznat varovné signály.

Význam terapeutického vztahu a empatie

Bez podpory a porozumění ze strany terapeuta nelze očekávat dlouhodobý úspěch. Empatické naslouchání pomáhá pacientovi cítit se bezpečně, což snižuje obranné mechanismy a umožňuje hlubší zkoumání.

Studie z FN Motol ukazují, že pacienti, kteří vnímali terapeutický vztah jako „partnerství“, dosáhli po tříměsíční terapii průměrného snížení bolesti o dva stupně na desetibodové škále a výrazného poklesu úzkosti.

Jaké jsou dlouhodobé přínosy zvládání náročné terapie?

Když se podaří překonat počáteční bolest, terapie přináší:

• Redukci kognitivních zkreslení (např. „všechno je špatné“)
• Vyšší odolnost vůči stresu a zlepšenou schopnost řešit problémy.
• Lepší spánek a snížení fyzického napětí.
• Pocit, že bolest už není „vládnoucím“ faktorem života, ale jedním z jeho aspektů.

Tyto změny často vedou ke zlepšení kvality života, i když úplné vymizení bolesti není realistickým cílem.

Často kladené otázky

Pokud se rozhodnete pokračovat, pamatujte: bolest během terapie není selhání, ale součást procesu růstu. S jasnými strategiemi, podporou terapeuta a vlastní péčí můžete zvládnout i ty nejtěžší momenty a nakonec dosáhnout klidnějšího vztahu k vlastnímu tělu.