Online terapie nebo osobní setkání? Který formát vám skutečně pomůže?

Stojíte před rozhodnutím: máte jít k terapeutovi do kanceláře nebo si doma zapnout počítač a mluvit přes obrazovku? Víte, že oba způsoby fungují, ale nevíte, který vám lépe vyhovuje? To je normální. Mnoho lidí si klade stejnou otázku, když poprvé hledají pomoc pro duševní zdraví. Nejde o to, který způsob je „lepší“ - jde o to, který vám vyhovuje.

Před deseti lety byla online terapie považována za záchranný kruh pro ty, kdo neměli jinou možnost. Dnes je to plnohodnotná alternativa, kterou využívá každý pátý klient v Česku. Studie z Velké Británie i domácí výzkumy ukazují: při léčbě úzkosti, deprese nebo obsedantně-kompulzivní poruchy je online terapie stejně účinná jako osobní sezení. Některé výzkumy dokonce hovoří o 50% zlepšení příznaků po pěti sezeních - bez ohledu na formát.

Co vlastně online terapie nabízí?

Online terapie není jen videohovor. Je to systém, který vám umožňuje dostat se k odborníkovi bez cestování, bez čekání v předkombině, bez nutnosti vysvětlovat, proč jste přišli. Můžete se připojit z pohodlí domova, z kanceláře, dokonce z chalupy, pokud máte stabilní internet. Platformy jako Hedepy, Meddi hub nebo jiné specializované služby používají šifrované aplikace - ne Zoom nebo Skype, které nejsou pro terapii navržené.

Největší výhoda? Flexibilita. Pokud máte děti, práci s posunutými hodinami nebo problémy s pohybem, online terapie vám otevírá přístup, který jinak nemáte. Není třeba hledat terapeuta v okolí domova - můžete si vybrat někoho z Prahy, Brna nebo Ostravy, ať už jste kdekoliv. To je důležité, když hledáte konkrétního odborníka - třeba specialistu na poruchy stravovacího chování nebo trauma.

Stojí to stejně jako osobní sezení? Ano. Většina terapeutů účtuje stejné sazby, ať už se setkáte naživo nebo online. Některé platformy navíc nabízejí garanci vrácení peněz za první sezení - pokud se vám nezdá, že vám terapeut pomůže, neztrácíte nic. To snižuje bariéru pro začátek.

Proč lidé stále volí osobní terapii?

Přestože online terapie rychle roste, stále více lidí si vybírá osobní setkání. Proč? Protože některé věci se nedají přenést přes obrazovku.

Neverbální komunikace - pohled, tón hlasu, pohyb těla, přítomnost - je v terapii klíčová. Když sedíte naproti terapeutovi, vidíte, jak se jeho tvář změní, když říkáte něco bolestivého. Vidíte, jak se zatváří, když se vám podaří říct něco, co jste dlouho skrývali. Tohle je těžké přenést přes kameru, když je světlo špatné nebo se obraz zdrží.

Pro některé lidé je fyzická přítomnost důležitá pro pocit bezpečí. Když se s terapeutem setkáte v jeho kanceláři, víte, že je to místo navržené pro terapii - tiše, bez rozptylování, bez dětí, bez zvuků z kuchyně. V domácím prostředí se vám může stát, že vám někdo zaklepe na dveře, zazní telefon nebo se vám náhodou vypne internet. To může narušit tok sezení a způsobit, že se znovu uzavřete.

Podle průzkumů z platformy Hedepy 37 % lidí přestane s terapií po prvním sezení - ale ti, kteří jdou alespoň na pět setkání, mají více než čtyřnásobně vyšší šanci na zlepšení. A právě osobní terapie často pomáhá lidem zůstat v terapii déle, protože vytváří silnější pocit spojení.

Kdo má šanci v online terapii víc?

Není to otázka „kdo by měl“ - je to otázka „kdo se cítí lépe“. Ale existují skupiny, které online terapii využívají úspěšněji.

• Lidé s omezenou mobilitou - třeba ti, kteří mají chronické nemoci nebo jsou v rekonvalescenci.
• Osoby, které se vyhýbají stigmatu - nechtějí být vidět v předkombině u psychologa, nebo se bojí, že je někdo pozná.
• Pracující s nepravidelným pracovním režimem - noci, směny, cestování.
• Lidé, kteří se cítí v domácím prostředí bezpečněji - často ti, kdo mají sociální úzkost.
• Ti, kdo žijí ve venkovských oblastech, kde není dostatek terapeutů.

Lucie Šujanová, terapeutka z Meddi hub, říká: „Často se setkávám s tím, že klienti se během online sezení otevřou víc než při osobním setkání. Pro ně je obrazovka jako štít - nechávají se v ní skrýt, ale přitom říkají věci, které by jinak neřekli.“

Kdo by měl online terapii vyhnout?

Online terapie není pro každého. Některé situace vyžadují přítomnost.

• Když máte vážné poruchy - jako psychóza, akutní sebevražedné myšlenky nebo těžkou deprese s narušenou schopností se starat o sebe. V těchto případech je osobní terapie nebo dokonce hospitalizace nutná.
• Když potřebujete hlubokou práci s trauma - některé metody, jako EMDR nebo somatická terapie, vyžadují fyzickou přítomnost a prostor pro pohyb těla.
• Když máte problémy s technologiemi - neumíte používat videohovor, nebo se vám technické problémy stále stávají.
• Když potřebujete silný terapeutický vztah - někteří lidé potřebují „vidět“ terapeuta, cítit jeho přítomnost, aby vůbec začali důvěřovat.

Podle studie z Masarykovy univerzity je klíčové, aby terapeut uměl přizpůsobit svůj přístup digitálnímu prostředí. Ne každý terapeut, který dobře pracuje naživo, je stejně dobrý online. To je důvod, proč je důležité hledat někoho, kdo má zkušenosti s online formátem.

Jak se připravit na online sezení?

Nemůžete jen zapnout počítač a očekávat, že se všechno vyřeší. Online terapie vyžaduje přípravu - stejně jako osobní sezení.

1. Testujte techniku předem. Zkuste videohovor s přítelem. Ujistěte se, že kamera, mikrofon a internet fungují.
2. Vyberte si klidné místo. Pokud můžete, sedněte si do místnosti, kde vás nikdo nebude přerušovat. Zavřete dveře, vypněte upozornění na telefonu.
3. Nezapomeňte na soukromí. Nepoužívejte veřejné Wi-Fi. Pokud je to možné, používejte mobilní data nebo domácí připojení.
4. Znáte kontakty terapeuta. Vždy si uložte jeho telefon nebo e-mail na případ nouze. Pokud se vám během sezení vypne připojení, musíte vědět, jak se s ním spojit.
5. Dejte si čas. Neřešte hned po sezení práci nebo domácí povinnosti. Věnujte si pár minut na zpracování, co jste řekli.

Některé platformy doporučují i občasné osobní setkání - třeba jednou za půl roku. To může posílit vztah, když už je nějaká důvěra vytvořená. To není nutné, ale může pomoci, když cítíte, že se vás něco nechce říct online.

Co dělat, když si nejste jistý?

Nemusíte se rozhodnout hned. Vyzkoušejte oba způsoby.

Najděte terapeuta, který nabízí oba formáty - osobní i online. Zkuste jedno sezení online a jedno naživo. Srovnejte, co se vám líbilo víc. Co vás uvolnilo? Co vás vyčerpávalo? Který formát vám umožnil říct víc?

Nezapomeňte: terapie není o tom, jaký formát je „správný“. Je o tom, který vám umožní mluvit. Když se vám v online prostředí otevřete, je to správný způsob. Když se vám při setkání v kanceláři lépe podaří vyjádřit bolest, je to správný způsob.

Nejde o techniku. Jde o vztah. A ten se dělá tam, kde se cítíte bezpečně. A to je něco, co si musíte zjistit sami.

Co bude dál?

Trh s psychoterapií se mění. Online formát už není „alternativou“ - je to standard. Více než 40 % klientů v Česku už někdy využilo online sezení. A trend jde směrem k hybridním modelům - kombinaci online a osobních setkání podle potřeby.

Budoucnost terapie nebude „online nebo osobní“. Bude „to, co vám funguje“. A to je přesně to, co byste měli hledat - ne nejnovější technologii, ne nejlevnější nabídku, ale ten formát, který vám umožní začít žít lépe.

Závěr: Vyberte to, co vám umožní mluvit

Nejde o to, jestli je online terapie „moderní“ nebo „tradiční“. Jde o to, jestli vám umožní říct to, co potřebujete říct. Pokud se vám v domácím prostředí otevřete, pokud se vám podaří plakat přes kameru, pokud se cítíte bezpečně - pak je to správný způsob. Pokud potřebujete pohladit terapeuta rukou, pokud potřebujete cítit jeho přítomnost - pak je osobní terapie pro vás ta pravá.

Neexistuje univerzální odpověď. Existuje jen vaše pravda. A ta se zjistí, když se rozhodnete začít - a nekonečně se ptáte, který způsob je „správný“. Začněte. Zkuste jedno sezení. A nechte se vést tím, co vám v něm vnitřně říká.