Stojíte před počítačem, kamera je zapnutá, terapeut vás pozoruje. Říkáte mu, co vás trápí. A přestože jste v domě, kde se cítíte bezpečně, nevidíte jeho ruce, nevnímáte, jak se jeho tělo napne, když řeknete něco těžkého. To je dnešní realita psychoterapie - a není to jen dočasná změna kvůli pandemii. Digitální terapie je tu, aby zůstala. A mění to, jak lidé dostávají pomoc.

Proč lidé volí online terapii?

Největší příčina? Anonymita. Více než 70 % lidí, kteří využívají aplikace jako Kogito nebo platformy jako terapie.cz, říká, že by nikdy nešlo na schůzku do kanceláře. Strach z osudného pohledu, styd, strach, že se o tom dozví kolegové - to všechno zůstává doma. Když můžete kliknout na tlačítko a začít, není to jen pohodlí. Je to přelom.

Ve městech jako Olomouc, Brno nebo Ostrava to není jen o strachu. Je to o čase. Rodiče, kteří se nesmí vydat na hodinu cesty do Prahy, studenti, kteří mají přednášky od 8 do 16, lidé s fobiemi - pro ně je online terapie jediná možnost. Projekt pro běloruské uprchlíky, který v prosinci 2022 měl 50 000 unikátních návštěvníků, ukazuje, že když není jiná cesta, lidé ji najdou. A většina z nich - 54 % - trpěla středně až těžkou depresí. Bez toho by nezůstali žít.

Jak funguje online terapie?

Nejčastěji to vypadá takto: klient a terapeut se spojí přes Zoom, Teams nebo speciální platformu s šifrovaným spojením. Sezení trvá 50 minut, stejně jako v kanceláři. Cena je stejná - 800 až 1500 Kč. Některé aplikace, jako Kogito, nabízejí i samostatné kurzy - bez terapeuta - pro těhotné ženy, lidi s úzkostí nebo spánkovými poruchami.

Nejúčinnější metoda? Kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Více než 18 studií potvrdilo, že KBT online je stejně účinná jako přímá terapie u depresí, úzkostí a OCD. Největší prospěch mají lidé s mírnou až středně těžkou formou - ti, kteří potřebují strukturu, cvičení a pravidelnost. A to přes počítač funguje.

Ale není to jen videohovor. V Brně vědci vyvíjejí virtuální realitu, která umožňuje lidem s fobiemi prožívat expozici bez rizika. Představte si: klient s arachnofobií sedí v kanceláři, na hlavě má headset. Před ním se objeví pavouk - ne reálný, ale digitální. A terapeut vidí jeho srdeční frekvenci, potení, dech. Když se vše zrychlí, systém zpomalí expozici. Když se zklidí, zvýší intenzitu. To je kontrola, kterou tradiční terapie nikdy nemohla mít.

Co nejde online?

Digitální nástroje nejsou zázračná léčba. Nejsou pro těžké psychózy. Nejsou pro lidi, kteří hrozí sebevraždou. Nejsou pro ty, kteří potřebují rychlou fyzickou intervenci - například při akutním panic attacku, kdy je třeba okamžitě přijít, přidržet, předat lék.

Simona Papežová z České lékařské společnosti to říká jasně: „U telemedicíny máme trochu problém kvůli řeči těla. Když vidíte hlavu a nevidíte, jestli je člověk od hlavy níže v obrovské tenzi… To přes počítač nepoznáte.“ A má pravdu. Když klient při hovoru ztuhne, zatváří se, přestane dýchat - terapeut to může vůbec nevidět. Nebo vidí jen část.

Největší riziko? Lidé si myslí, že aplikace je náhrada za terapeuta. A to není. Aplikace může pomoci zjistit, že máte úzkost. Ale nemůže vás naučit, jak s ní žít. Nemůže vás přesvědčit, že nejste vinaři. Nemůže vás přivést k tomu, abyste se opět důvěřovali. To dělá člověk. A jen člověk.

Co potřebujete, abyste začali?

Nemusíte mít nejnovější počítač. Stačí zařízení s kamerou, mikrofonem a stabilním internetem. Většina platform funguje i na chytrém telefonu. Pokud máte Windows, macOS, Android nebo iOS - máte vše potřebné.

První krok? Zjistěte, co potřebujete. Pokud máte mírnou úzkost, zkuste Kogito. Pokud chcete pravidelnou terapii s člověkem, zkontrolujte platformy jako terapie.cz nebo Opatruj.se. Všechny mají seznam terapeutů s jejich specializacemi. Můžete si přečíst jejich příběhy, způsob práce, cenu. A vybrat to, co vám sedí.

Nezapomeňte na technickou přípravu. Zkontrolujte kameru, mikrofon, osvětlení. Nastavte si místo, kde nebudete přerušováni. Připravte si záložní kanál - třeba telefonní hovor. Pokud se spojení ztratí, nezůstávejte v tichu. Napište: „Spojení se přerušilo. Zkusím znovu.“

Co terapeut musí umět?

Není to jen o technice. Je to o jazyce. Když píšete zprávu, nemůžete použít pohled, gesto, tón hlasu. Musíte psát tak, aby se člověk cítil slyšený. To se nazývá „intentional writing“ - cílené psaní. Terapeut musí umět vybírat slova, která vytvářejí důvěru. Musí vědět, kdy napsat: „To zní těžké.“ Když napsat: „Chci to pochopit.“ Když se nechat v tichu.

Adaptace na online terapii trvá průměrně 2 až 3 měsíce. Terapeuti, kteří přešli z kanceláře na obrazovku, říkají, že první měsíce byly nejtěžší. „Nevěděl jsem, jak reagovat, když klient přestal mluvit. Neviděl jsem, jestli dýchá. Nevěděl jsem, jestli je v šoku, nebo jen přemýšlí.“

Školení v této oblasti je stále nedostatečné. „V posledních 10 letech přibyly úvazky psychiatrů a psychologů, ale jejich počet nestačí,“ říká Papežová. A to je přesně důvod, proč digitální nástroje nejsou konkurentem - ale doplňkem. Dělají to, co lidské síly nezvládnou: dosáhnout těch, kteří by jinak nikdy nepřišli.

Kdo to používá?

Většina uživatelů je mezi 18 a 35 lety. Ženy tvoří většinu - 60 % a více. Ale to se mění. Muži, kteří dříve považovali psychoterapii za „slabost“, teď hledají pomoc v aplikacích. Protože to není „hovor s psychologem“. Je to „nástroj, který mi pomůže“.

Ve městech jako Brno, Ostrava nebo Plzeň se objevují nové formy: online skupinové terapie pro rodiče, terapie pro LGBTQ+ mladé lidi, podpora pro lidi s chronickými onemocněními. Všechny tyto formy se dějí přes počítač. A fungují.

Bude to víc?

Trh digitálních nástrojů pro duševní zdraví v ČR má růst o 45 % do roku 2025. Vývojáři pracují na AI, která pomáhá detekovat změny v náladě podle slov, které klient používá. Na systémech, které předpovídají, kdy se klient může dostat do krize. Na platformách, které spojují terapeutické sezení s mobilní aplikací - takže klient může v průběhu týdne zaznamenávat své pocity a terapeut je vidí v reálném čase.

Ale základ zůstává stejný: lidé potřebují někoho, kdo je slyší. Ať už je to přes obrazovku, nebo v kanceláři. Digitální nástroje neodstraňují lidský kontakt - rozšiřují ho. Posouvají ho tam, kde by jinak nebyl. A to je jejich největší síla.

Nejde o to, zda je online terapie lepší než přímá. Jde o to, zda je pro vás lepší. Pokud se cítíte bezpečněji u počítače, pokud vám chybí čas, pokud se bojíte - pak je to správná volba. Nejde o technologii. Jde o to, abyste přežili. A pokud vám to pomůže, je to v pořádku.