Stále více lidí v Česku hledá pomoc pro úzkost, deprese nebo stres, ale neví, kde začít. Mnoho z nich se obrací na svého praktického lékaře - a to je přesně tam, kde se mění celý systém péče o duševní zdraví. Už není potřeba čekat měsíce na psychiatra nebo hledat terapeuta sami. Psychoterapie v primární péči je skutečná změna: lékař a psycholog pracují společně, aby pacient dostal pomoc hned, když ji potřebuje.

Co je vlastně psychoterapie v primární péči?

Je to jednoduché: místo aby jste nejprve šli k lékaři, pak k psychiatrovi a až poté k psychoterapeutovi, teď můžete dostat celou pomoc v jednom místě. Praktický lékař, kterého už znáte, vás pozná, když se vám daří špatně - nejen tělesně, ale i duševně. Pokud si všimne příznaků úzkosti, depresivního stavu nebo chronického stresu, přesměruje vás přímo na kvalifikovaného psychologa, který má svou ordinaci ve stejné budově nebo v blízkosti.

Tento model funguje už více než deset let, ale až od roku 2020 se začal rozšiřovat skutečně rychle. Podle dat České asociace pro psychoterapii z roku 2023 je tento systém aktivní ve 117 ordinacích po celé Česku. A číslo roste - každý rok se jich přidává přes 30. To není náhoda. Lidé si všimli, že když se obrátí na svého lékaře, dostanou pomoc rychleji, bez byrokracie a v prostředí, které jim je známé a bezpečné.

Kdo může poskytovat psychoterapii v primární péči?

Není každý psycholog schopen pracovat v primární péči. Zákon stanovuje přesné podmínky. Psycholog musí absolvovat pětiletý sebezkušenostní výcvik, který zahrnuje minimálně 500 hodin terapeutické praxe, 100 hodin vlastní individuální terapie a 80 hodin supervize. To znamená, že musí být nejen vzdělaný, ale i osobně propracovaný. Pokud někdo chce být psychoterapeutem, musí být absolventem jednooborové psychologie nebo lékařem. Psychologické poradenství mohou poskytovat i lidé s humanitním vzděláním, ale pouze v omezeném rozsahu - ne jako plnohodnotná psychoterapie.

Nejbezpečnější způsob, jak zjistit, zda je terapeut kvalifikovaný, je podívat se do adresáře České asociace pro psychoterapii (ČAP). Pokud má terapeut odznak „Členství ČAP“, znamená to, že splňuje tyto vysoké standardy. Většina pacientů (82 %) podle průzkumu z roku 2022 preferuje doporučení od svého lékaře - a pokud ten doporučí někoho z ČAP, je to nejlepší záruka kvality.

Co se děje během sezení a kdo platí?

Sezení s psychologem v primární péči je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. To platí pro pacienty pojištěné u VZP, OZP, ZPMVČR i ČPZP. Ročně můžete využít až 10 sezení bez potřeby individuálního schválení lékaře. Každé sezení je hrazeno 650 Kč - což je stejná sazba jako v specializované péči. Podmínkou je, že vaše obtíže spadají do kategorií F00-F99 podle ICD-10, tedy do oblasti psychických poruch, jako jsou úzkostné poruchy, depresivní epizody, reakce na stres nebo poruchy spánku.

Nejčastější případy, kdy tento systém funguje skvěle, jsou: mírná až středně těžká deprese, úzkostné poruchy, přechodné stresové reakce po rozvodu, ztrátě nebo pracovním vypětí. V těchto případech 10 sezení často stačí k výraznému zlepšení. Ale není to všechno. Pokud potřebujete delší pomoc - například kvůli chronické depresi nebo traumatu - budete muset pokračovat v terapii na vlastní náklady. A to je jeden z hlavních problémů.

Proč lidé ukončují terapii předčasně?

Podle průzkumu Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2023 ukončilo 34 % pacientů psychoterapii předčasně, protože vyčerpali hrazená sezení. To je významný problém. Mnoho lidí začne terapii, cítí, že se jim daří lépe, ale potom zjistí, že potřebují ještě pět nebo deset sezení - a nemají na to peníze. Studentka z Brna, která se přiznala na Facebooku, to vyjádřila takto: „Po 10 sezeních mi řekli, že musím platit sám. Pro mě to bylo neúnosné. Tak jsem to nechala.“

Toto je největší slabina současného systému. 10 sezení je pro mnohé případy příliš málo. Některé zkušenosti ukazují, že pro stabilizaci chronického stavu potřebují lidé 15-20 sezení. Proto Ministerstvo zdravotnictví plánuje zvýšit počet hrazených sezení na 12 ročně od roku 2025 a v roce 2026 na 15. To je krok správným směrem, ale zatím to je jen plán.

Co se děje mezi lékařem a psychologem?

Největší výhoda tohoto modelu není rychlost - ale spolupráce. Lékař ví, že pacient má bolesti břicha, ale zároveň má problémy se spánkem, trpí úzkostí a vyhýbá se společnosti. Psycholog ví, že pacient má deprese, ale neví, že má vysoký krevní tlak a užívá léky, které mohou zhoršovat jeho náladu. Pokud se tyto dvě osoby nekomunikují, pacient dostává roztroušenou péči.

Ve skutečnosti jen 29 % ordinací má formální protokoly pro předávání informací. Zbytek - 71 % - se spoléhá na ústní komunikaci nebo papírové poznámky. To je nebezpečné. Jedna chyba ve sdělení může vést k špatnému léčení. Proto se od září 2024 zavádí elektronický systém, který umožní bezpečné a anonymizované sdílení dat mezi lékaři a psychology. Zatím je to jen v pilotních ordinacích, ale v plánu je rozšíření na všechny.

Ještě lepší je, když lékař má základní znalosti psychoterapie. Podle průzkumu z roku 2023 v ordinaci v Neratovicích, kde lékaři absolvují 20 hodin školení o psychoterapeutických přístupech, byla efektivita doporučení o 32 % vyšší. Lékař, který ví, co je kognitivně-behaviorální terapie, kdo je CBT, a jak funguje, lépe rozpozná, když je pacient potřeba přesměrovat - a kdy ne.

Co se děje v budoucnosti?

Plány Ministerstva zdravotnictví jsou ambiciózní: do roku 2025 by mělo být 70 % všech praktických ordinací zapojeno do tohoto systému. A to není jen o počtu - je to o kvalitě. Většina terapeutů v primární péči je registrována v ČAP, ale stále neexistuje zákon, který by jednoznačně řekl, kdo může poskytovat psychoterapii a pod jakými podmínkami. To je hlavní problém. Doktor Tereza Dostálová to říká jasně: „Nedostatek legislativního rámce způsobuje, že kvalita služeb se liší.“

Další výzvou je nedostatek terapeutů. Potřebujeme 4 500 kvalifikovaných psychologů pracujících v primární péči. Teď jich je jen 1 850. To znamená, že i když se systém rozšiřuje, lidé budou stále čekat. Prof. Tomáš Šolcová varuje: „Pokud se nepodaří urychleně zvýšit kapacity výuky, do roku 2027 budeme mít i v primární péči čekací doby přes šest měsíců.“

Ale je tu i důvod k naději. V lednu 2024 byl spuštěn projekt „Mentální zdraví v místě bydliště“, který přivádí psychology do menších měst, kde dříve neexistovala žádná pomoc. A v létě 2024 by měl být předložen zákon o psychoterapii, který by všechny standardy sjednotil - pro primární i specializovanou péči. To by byl první krok k opravdovému systému, který funguje pro všechny.

Co můžete udělat vy?

Pokud se cítíte unaveně, nespokojeně, nebo máte pocit, že „to není jen fyzická nemoc“, neváhejte se obrátit na svého praktického lékaře. Neříkejte „to je jen stres“. Řekněte: „Mám problémy s náladou, spánkem, nebo se mi nechce dělat věci, které jsem dřív miloval.“

Pokud vás lékař přesměruje na psychologa, zeptejte se: „Je terapeut registrován v ČAP?“ Pokud ano, máte záruku kvality. Pokud ne, ptajte se, proč. Nechte se nechat vyslechnout - to je první krok k pomoci.

A pokud vám vyčerpají hrazená sezení a potřebujete pokračovat, nevzdávejte to. Existují nízkonákladové poradny, neziskové organizace, nebo školy psychologie, které nabízejí terapii za nízkou cenu. Některé dokonce za 200-300 Kč za sezení. Není to ideální, ale je to lepší než nic.

Psychoterapie v primární péči není zázrak. Je to ale první skutečně fungující spojka mezi tělem a myslí. A to, co dříve bylo tajené, teď se stává běžným - a to je velký krok vpřed.