Rozdíl mezi koučinkem a psychoterapií není jen otázka slov, ale hluboký rozdíl v cílech, metodách a etické odpovědnosti. Mnoho lidí si myslí, že obě služby jsou stejné - obě pomáhají lidem cítit se lépe. Ale když se podíváte na to, co se skutečně děje v těchto sezeních, zjistíte, že jde o dvě zcela odlišné cesty.

Co se skutečně děje v psychoterapii?

Psychoterapie se nezabývá tím, jak získat lepší práci nebo zvýšit produktivitu. Zabývá se tím, proč se v životě opakují stejné bolestivé vzorce. Proč se každý vztah končí stejně? Proč se cítíte vinně, i když jste nic neudělali? Proč se vám v noci vrací vzpomínky, které byste chtěli zapomenout?

Psychoterapeut nepracuje s tím, co je „správně“ nebo „špatně“. Pracuje s tím, co je zraněné. Používá metody, které se vyvinuly v průběhu desítek let - od psychoanalýzy přes personální přístup až po kognitivně-behaviorální techniky. Cílem není „napravit“ něco, ale pomoci klientovi pochopit, jak jeho minulost ovlivňuje jeho současnost. To může trvat měsíce, někdy i roky. A není to vždy pohodlné. Často se musíte podívat na věci, které jste si snažili zapomenout.

V České republice je psychoterapie legálně regulovaná. Psychoterapeut musí absolvovat minimálně čtyřleté akreditované školení, projít osobní terapií, supervisionem a stát se členem České asociace pro psychoterapii (ČAP). Pouze ti, kdo splní tyto požadavky, mohou používat titul „psychoterapeut“. To znamená, že když jde člověk k psychoterapeutovi, ví, že má před sebou někoho, kdo má nejen teoretické znalosti, ale i hlubokou praktickou zkušenost s emocionálními traumaty.

A co koučink? Proč ho lidé hledají?

Koučink je jiný. Kouč neřeší, proč jste v dětství dostávali příkazy „nemůžeš být slabý“. Kouč vás neptá, odkud pochází vaše obavy z neúspěchu. Kouč se ptá: „Kam chceš jít?“ a „Co je potřeba udělat, abys tam dorazil?“

Koučink je orientovaný na budoucnost. Je to jako navigátor, který vám ukazuje cestu, když už víte, kam chcete. Pokud chcete změnit kariéru, zlepšit komunikaci v týmu, zvýšit sebevědomí nebo začít vlastní podnikání, kouč vám pomůže vytvořit konkrétní plán, nastavit cíle a udržet vás v pohybu. Používá nástroje z pozitivní psychologie, jako je vytváření silných otázek, vedení k vlastním odpovědím a podpora seberealizace.

Koučink není v Česku legálně chráněný. Kdo chce, může si udělat týdenní kurz a začít koučovat. To je problém. Mnoho lidí, kteří potřebují psychoterapii, se obrací na kouče, protože jsou levnější nebo rychlejší. A kouč, který nemá vzdělání na práci s traumaty, může neúmyslně způsobit další zranění. Dobrý kouč to ví. Pokud pocítí, že klient potřebuje hlubší podporu, okamžitě ho přesměruje k psychoterapeutovi. To je etický základ.

Etický rozdíl: Kdo má za co odpovídat?

Psychoterapeut má etickou povinnost nejen pomáhat, ale i neublížit. Pokud klient přijde s příznaky depresivní poruchy, úzkostné poruchy nebo PTSD, psychoterapeut je kvalifikován k tomu, aby s tím pracoval. Používá diagnostické systémy, sleduje vývoj, vede záznamy a spolupracuje s psychiatry, pokud je to potřeba.

Kouč nemá takovou přípravu. Není schopen diagnostikovat poruchy. Není schopen pracovat s hlubokými emocemi, které se objevují při překonávání traumat. Pokud klient začne plakat, ztratí orientaci nebo začne mluvit o sebevražedných myšlenkách, kouč nemá nástroje, aby s tím naložil. A pokud to neuzná, může to být nebezpečné.

To je důvod, proč profesní asociace koučů v ČR, jako Asociace koučů ČR, vyžadují od svých členů etický kódex, který zahrnuje povinnost přesměrování klienta. Kvalitní kouč neřekne: „Zvládneš to.“ Řekne: „Tohle je příliš hluboké pro mě. Potřebuješ někoho, kdo má vzdělání na práci s těmito věcmi.“

Trvání a struktura: Kdy začíná a kdy končí?

Psychoterapie nemá pevný konec. Někdy trvá půl roku, někdy pět let. Cílem není „vyřešit problém“, ale získat schopnost žít s ním - až do chvíle, kdy už ho nevnímáte jako překážku. Může se stát, že klient přijde po pěti letech jen proto, aby si zkontroloval, jak se má.

Koučink je časově ohraničený. Obvykle trvá 3-12 měsíců. Má jasný začátek - „chci změnit kariéru“ - a jasný konec - „mám novou pozici, zvládám nové role“. Je to jako kurzy, které vás připraví na závod. Po závodu se nezůstává na traťovém kruhu. Jdete dál.

Kdy volit co?

Zkusme to shrnout jednoduše:

• Volte psychoterapii, pokud: cítíte se ztraceně, máte opakující se emocionální bolest, nemůžete se vyrovnat s minulostí, máte zážitky z násilí, zanedbávání, ztráty nebo závažné úzkosti a deprese.
• Volte koučink, pokud: máte jasný cíl, ale nemůžete se dostat k němu, cítíte se „uvízlý“, potřebujete motivaci, chcete zlepšit komunikaci, zvýšit sebevědomí nebo začít nový projekt - ale nechcete se zabývat dětstvím nebo traumaty.

Je možné kombinovat obě věci?

Ano. A často je to nejlepší řešení.

Představte si, že někdo přišel k psychoterapeutovi kvůli chronické úzkosti, která ho brání v hledání práce. Po šesti měsících terapie se cítí stabilnější, lépe rozumí svým reakcím, přestal se cítit jako „příliš citlivý“. Teď má zájem o kariérní změnu. A právě v tomto okamžiku přijde kouč. Kouč ho pomůže připravit na pohovory, vytvořit CV, naučit se prezentovat sebe. Terapie vyřešila základní problém. Koučink pomohl s přechodem.

To není výjimka. To je běžná cesta. Lidé nejdřív potřebují zvládnout svou vnitřní zeměpisnou mapu. A až pak se mohou vydat na cestu ven.

Co dělat, když nevíte, co potřebujete?

Je to běžné. Mnoho lidí přijde s otázkou: „Jsem v depresi nebo jsem jen unavený?“

Nejlepší je začít s konzultací. Mnoho psychoterapeutů nabízí jednorázovou konzultaci zdarma nebo za symbolickou cenu. Tam můžete vysvětlit, co vás trápí, a oni vám řeknou, zda je potřeba terapie, koučink nebo obě věci. Některé koučové agentury také dělají vstupní hodnocení - a pokud zjistí, že klient potřebuje terapii, doporučí odborníka.

Nikdy nezačínejte koučink, když se cítíte v pohotovosti. Nejste výkonný, když se vaše duše zhroutila. Nejste schopen plánovat, když se vás každý den ptá: „Proč to dělám?“

Co si pamatovat?

Psychoterapie není „náhrada“ za koučink. Koučink není „rychlá verze“ terapie. Jsou to dvě různé cesty, které vedou k jiným cílům.

Když hledáte pomoc, neptejte se: „Co je levnější?“ Neptejte se: „Co je rychlejší?“

Ptěte se: „Co potřebuji opravdu?“

A pokud se nejste jistí - požádejte o konzultaci. To je nejbezpečnější první krok.