When you're drowning in emotions and can't find the words, linka první psychické pomoci, bezplatná a anonymní podpora v krizových situacích, která funguje 24 hodin denně. Also known as linka důvěry, it's not therapy, but it's often the first step that keeps someone alive. Nejde o to, aby ti někdo řekl, co máš dělat. Jde o to, aby ti někdo řekl: „Jsem tady.“ A to stačí.
Nejčastěji se na linku obrací lidé, kteří cítí, že už nemají nikoho, komu by mohli říct, co cítí. Někdo, kdo se bojí sebevraždy, někdo, kdo právě ztratil blízkého, někdo, kdo se necítí schopný dál dýchat. Ať už jsi v krizi z důvodu úzkosti, ztráty, násilí nebo jen proto, že tě něco přetížilo – linka ti neklade otázky, neodsuzuje a nevyžaduje vysvětlení. Stačí, že jsi tu. V Česku funguje několik linek, ale všechny mají jedno společné: anonymní pomoc, možnost hovořit bez odhalení identity, bez záznamu, bez následků. To je jejich síla. Není třeba mít diagnózu, nemusíš být „dostatečně špatně“. Stačí, že tě to trápí.
Linka není náhrada za terapii, ale je to krizová intervence, okamžitá podpora, která zastaví pád a umožní člověku získat dech a přemýšlet o dalším kroku. Mnoho lidí, kteří se na linku obrátili, poté šlo k psychoterapeutovi. Jiní zůstali jen s tím, že někdo slyšel, co říkali. A to je důležité. V Česku se každý rok na linky obrací desetitisíce lidí – a většina z nich se nevrátí. Protože už nebyli sami.
Nejsou to jen telefonní linky. Jsou i chaty, e-maile a i některé weby, kde můžeš psát bez ohledu na čas. Všechny tyto služby jsou zdarma, nezaregistrují tě, neukládají tvůj hlas a neinformují nikoho. Ani rodinu. Ani lékaře. Ani policii. Pokud si to nevyžádáš. To je důležité. Věříš, že tě někdo slyší, a nemusíš se bát, že ti to někdo využije.
Největší mýtus je, že linka je jen pro ty, kdo chtějí skočit z okna. To není pravda. Je pro ty, kdo se cítí ztracení, přetížení, zanedbávaní, viny, nebo prostě jen vyčerpaní. Pro ty, kdo si řekli: „Už to nevím.“ A pro ty, kdo si řekli: „Nemůžu to říct nikomu.“ Většina lidí, kteří zavolají, nechce rady. Chce jen, aby někdo řekl: „To zní těžké.“ A pak se zmlkne. A čeká. A to je všechno, co potřebuješ – aby někdo byl tam, kde jsi ty.
Podívej se na články níže. Najdeš zde příběhy, jak lidé na linku zavolali, co se stalo poté, jak se to cítilo, a proč to někdy znamenalo rozdíl mezi životem a smrtí. Najdeš i informace, jak se chovat, když někdo kolem tebe prožívá krizi – protože nejčastěji se linka volá ne pro sebe, ale pro někoho, koho miluješ. A tyto příběhy nejsou o tom, jak to vypadá zvenku. Jsou o tom, jak to zní, když už nejsi schopen říct: „Pomozte.“ A někdo ti odpoví: „Jsem tady.“
9 listopadu
Krizová linka je bezplatná a anonymní pomoc v akutní psychické krizi. Zavolejte, když se cítíte ztracený, přetížený nebo ohrožený. Víte, která linka je pro vás správná? Zjistěte, jak volat a co vás čeká.
