Pokud vás někdy zajímalo, proč se dva populární psychoterapeutické přístupy - ACT (akceptační a závazková terapie) a KBT (kognitivně‑behaviorální terapie) často srovnávají, tato stránka vám poskytne jasnou mapu, kde se liší a kdy je vhodnější zvolit ten jeden nebo druhý.
Co je ACT? Základní filozofie akceptační terapie
ACT vznikla v 80. letech jako součást „třetí vlny“ KBT. Hlavním cílem není měnit obsah myšlenek, ale změnit vztah k nim. Klienti se učí akceptovat nepříjemné myšlenky a emoce, místo aby s nimi neustále bojovali. Tento proces se opírá o pět jádrových procesů: kognitivní defuze, akceptace, kontakt s přítomností (mindfulness), hodnotová klarifikace a závazné jednání.
Klíčovým výstupem je psychologická flexibilita - schopnost jednat v souladu s vlastními hodnotami i přes nepříjemné vnitřní zážitky.
Co je KBT? Základní filozofie kognitivně‑behaviorální terapie
KBT spojuje principy kognitivní terapie (identifikace a zpochybnění maladaptivních myšlenek) s behaviorálními technikami (expozice, operantní podmínkování). Terapie je vysoce strukturovaná, má jasno v cílech a často zahrnuje domácí úkoly, jako je vedení deníku myšlenek nebo plánování expozic.
Terapeut pomáhá klientovi odhalit kognitivní zkreslení - například černobílé myšlení, katastrofizaci nebo personalizaci - a nahradit je realističtějšími interpretacemi. Současně se cvičí konkrétní chování, které klientovi umožní překonat úzkost, fobie nebo depresivní symptomy.
Metodologické rozdíly - jaké techniky se používají
- ACT: metafory (např. „pásaté hnízdo“), experienční cvičení, techniky mindfulness, hodnotová karta, „přijímající deník“.
- KBT: kognitivní restrukturalizace, behaviorální experimenty, expozice s kontrolou úrovní úzkosti, poznámky „myšlenka‑emoc‑reakce“, automatizované sešity.
ACT nevyžaduje změnu obsahu myšlenek, zatímco KBT usiluje o jejich korekci. To vede k rozdílům v délce a intenzitě první fáze terapie - ACT často potřebuje několik sezení, aby klient osvojil dovednosti akceptace, zatímco KBT může přinést rychlou úlevu během 8‑10 sezení, zvláště u specifických fobií.
Kdy zvolit ACT a kdy KBT? Indikace a typy poruch
Obě metody jsou vědecky podložené, ale jejich účinnost se liší podle charakteru problému:
| Oblast | ACT | KBT |
|---|---|---|
| Chronické úzkostné stavy | Vysoká efektivita díky akceptaci a mindfulness | Střední - vyžaduje expozici, která může být obtížná |
| Specifické fobie | Možné, ale méně strukturované | Velmi efektivní - expozice s gradací |
| Deprese (lehčí) | Vhodná při sekundární úzkosti | Silná - kognitivní restrukturalizace |
| Deprese (chronická) | Preferována - zaměřuje se na životní hodnoty | Méně účinná bez doplňkové práce na motivaci |
| Poruchy osobnosti | Vysoká - práce s hodnotami a flexibilitou | Existuje, ale často vyžaduje dlouhodobý plán |
Klienti s akutními a jasně definovanými symptomy (např. arachnofobie) často volí KBT, zatímco ti s dlouhodobými, „přetrvávajícími“ úzkostmi nebo depresí, kde tradiční KBT selhává, se častěji směřují k ACT.
Praktické aspekty terapeutického procesu
V KBT je „spolupráce“ klíčová - terapeut dává úkoly, klient je provádí a zaznamenává pokrok. Typický cyklus zahrnuje:
- Identifikace maladaptivních myšlenek.
- Zpochybnění pomocí Socratiského dialogu.
- Plánování a provádění expozic.
- Reflexe a úprava strategie.
ACT se soustředí na vnitřní zkušenost. První sezení často zahrnuje „defuzní cvičení“, kde klient pozoruje myšlenky jako „mraky“ namísto faktů. Následuje práce s hodnotami, kde klient určuje, co je pro něj smysluplné, a nakonec závazné akce, které jsou v souladu s těmito hodnotami.
Rozdíl v nárocích na terapeuta:
- KBT terapeut musí rychle diagnostikovat kognitivní zkreslení a vést strukturované sezení.
- ACT terapeut potřebuje hlubokou praxi v mindfulness a schopnost používat metafory, což může být pro nováčky náročnější.
Stručné shrnutí klíčových rozdílů (quick takeaways)
- ACT mění vztah k myšlenkám, KBT mění obsah myšlenek.
- ACT používá mindfulness a hodnotově orientované cíle; KBT je více behaviorálně‑kognitivně strukturovaná.
- KBT často přináší rychlou úlevu u fobií; ACT je silnější u chronických úzkostných a depresivních stavů.
- ACT vyžaduje delší počáteční fázi učení akceptace; KBT klade důraz na domácí úkoly a expozice.
- Obě terapie jsou podloženy výzkumem, ale výběr závisí na konkrétním problému a preferencích klienta.
Často kladené dotazy
Frequently Asked Questions
Mohu během ACT úplně přestat mít negativní myšlenky?
Ne. ACT učí, že myšlenky přicházejí a odcházejí. Cílem je reagovat na ně s otevřeností a nechat je plynnout, ne je zcela eliminovat.
Kolik sezení obvykle stačí u KBT pro fobii?
U specifické fobie často stačí 8‑10 sezení expozice s gradací, pokud klient dodržuje domácí úkoly.
Je ACT vhodná pro děti?
Ano, existují verze ACT přizpůsobené dětskému věku, kde se používají hry, metafory a jednoduché mindfulness cvičení.
Jaký je hlavní rozdíl mezi kognitivními zkresleními a defuzí v ACT?
Kognitivní zkreslení jsou chybná přesvědčení, která KBT zpochybňuje a mění. Defuze v ACT je technika, která pomáhá odsadit se od obsahu myšlenek, aniž by je měnila.
Mohu kombinovat ACT a KBT v jedné terapii?
Ano, mnoho terapeutů integruje oba přístupy - používají KBT pro konkrétní chování a ACT pro práci s hodnotami a emocemi.
Vybrat mezi ACT a KBT není otázka „který je lepší“, ale spíše „který lépe odpovídá vašim potřebám, typu potíží a osobnostnímu stylu“. Ideální je konzultovat s licencovaným psychologem, který vám pomůže najít nejvhodnější cestu ke změně.
