Stojíte před někým, kdo se třese, neumí promluvit, nebo naopak křičí a neví, co dělá. Možná to je kolega, soused, přítel, nebo úplně cizí člověk na ulici. Víte, že potřebuje pomoc, ale nevíte, co s tím. Nejde o to, abyste byli psycholog, lékař nebo záchranář. Stačí, abyste byli člověk. A to je přesně podstata první psychické pomoci.
Co je první psychická pomoc vlastně? (A co není)
První psychická pomoc není terapie. Není to rozhovor o dětství, neřešíte traumata z minulosti a nepředepisujete léky. Je to jednoduché, ale mocné: zastavit zhoršování. Když někdo prožívá šok po nehodě, ztrátě, násilí nebo náhlé změně, jeho mozek přestává normálně fungovat. Není schopen přemýšlet, pamatovat nebo rozhodovat. Vaším úkolem není všechno vyřešit - vaším úkolem je zamezit tomu, aby to bylo ještě hůř.
Na rozdíl od krizové intervence, kterou dělají odborníci s dlouhým vzděláním, první psychická pomoc může udělat každý. Nevyžaduje titul, ani certifikát. Jen přítomnost, klid a lidskost. V Česku se tento koncept rozvíjí od roku 2011, kdy Hasičský záchranný sbor začal školit své příslušníky. Dnes je součástí povinného vzdělávání pro všechny záchranáře, a výuková aplikace „První psychická pomoc“ již stovky tisíc lidí používá jako rychlý návod.
První krok: Zajistěte bezpečí
Než se někomu pokusíte pomoci, podívejte se kolem. Je prostředí bezpečné? Je tam někdo, kdo by mohl být agresivní? Je člověk v nebezpečí - například na kraji mostu, na silnici nebo v místnosti s nástroji? Pokud ano, nejdřív to změňte. Přesuňte ho pryč od rizika. Zastavte auto, přivolejte pomoc, odstraňte nebezpečný předmět. Bezpečí není jen fyzické - je i emocionální. Pokud je člověk v šoku, nevystavujte ho davu lidí. Nechte ho v klidu. Neptejte se hned „Co se stalo?“. Nejdřív vytvořte místo, kde se může zastavit.
Druhý krok: Uklidněte - ne vysvětlováním, ale přítomností
Nejčastější chyba? Mluvit příliš. Většina lidí, kteří se snaží pomoci, začne vysvětlovat, radit, uklidňovat slovy: „Všechno bude v pořádku“, „Nemusíte se bát“, „Myslím, že byste měl...“. To není pomoc. To je tlak.
První psychická pomoc začíná tichem. Klidným hlasem. Pomalým dýcháním. Pokud člověk nechce mluvit, nevynucujte to. Pokud se třese, položte mu na rameno ruku - jen pokud to neodmítne. Řekněte: „Jsem tady.“ Nebo: „Nemusíte nic říkat. Já jsem s vámi.“ Toto je klíč. Neřešíte problém - zastavujete jeho eskalaci. Někdy stačí, když si člověk uvědomí, že není sám. A že někdo ho nevyhodnocuje.
Třetí krok: Co potřebuje teď? Ne to, co potřebuje za týden
Představte si: žena zjistila, že její syn zemřel. Nechce mluvit. Drží v ruce jeho telefon. Co teď?
Nejdřív se zeptejte: „Co potřebujete právě teď?“ Možná potřebuje vodu. Nebo teplý plášť. Nebo místo, kde si může sednout. Nebo aby někdo zavolal jejího manžela. Nebo aby ji někdo převéz k domu. Neřešte její smutek - řešte její tělo. Fyzické potřeby jsou první. Když je člověk v šoku, nemůže přemýšlet o emocích. Nejprve musí mít teplo, vodu, místo, kde se může zastavit. Teprve potom se může podívat dovnitř.
Čtvrtý krok: Poslechněte si, ale ne přerušujte
Když se člověk rozhodne mluvit, nechte ho. Nenechávejte ho mluvit jen proto, že se cítíte nevhodně. Neříkejte: „To je strašné.“ Neříkejte: „Vím, jak se cítíte.“ Neříkejte: „Měl byste to překonat.“
Říkejte: „Řekněte mi více.“ Nebo: „To zní těžké.“ Nebo: „Děkuju, že jste to řekl.“
Největší dar, který můžete dát člověku v krizi, je prostor. Prostor, kde nemusí být silný. Prostor, kde nemusí být „v pořádku“. Prostor, kde může být jen - a to je dost.
Pátý krok: Propojte ho s podporou
Nejste záchranná služba. Nejste terapeut. Vaše role je přesně to, co napsali odborníci: stabilizovat, ne vyléčit. A když je člověk trochu klidnější, pomozte mu najít další pomoc.
Ukažte mu mobilní aplikaci „První psychická pomoc“ - obsahuje mapu krizových center v Česku. Zavolejte na linku 116 123 - Česká linka života. Nebo zavolejte jeho rodinu. Nebo ho převeďte k příteli, který ho zná. Někdy stačí, když ví, že někdo zavolá za hodinu. Někdy stačí, když ví, že má telefonní číslo, na které se může obrátit, když se mu to znovu zhorší.
Šestý krok: Informujte - jasně a jednoduše
Když člověk prožívá krizi, jeho mozek přestává zpracovávat informace. Může zapomenout, kde je, co se stalo, nebo co má dělat dál. Proto je důležité mu říct: „Teď vás převežeme do nemocnice.“ Nebo: „Zítra vám zavolá psycholog z kraje.“ Nebo: „Vaše dcera je v bezpečí, zítra se na ni můžete podívat.“
Nikdy neříkejte: „Všechno se vyřeší.“ Neříkejte: „To se často stává.“ Neříkejte: „Nemusíte se bát.“
Říkejte: „Co se stalo, je náročné. Ale my vás neopustíme.“
Co dělat, když se to nezdaří?
Někdy člověk odmítne pomoc. Zavře se. Zavře oči. Zavře dveře. Neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že ještě není připravený. A to je v pořádku. První psychická pomoc není o tom, aby všechno fungovalo. Je o tom, abyste byli tam, kde je potřeba. A když se zase objeví, budete tam stále.
Největší chyba? Přemýšlet, že jste „něco udělali špatně“. Nejste lékař. Nejste terapeut. Jste člověk, který se postavil. A to už je hodně.
Co se stane, když se to stane vám?
První psychická pomoc není jen pro ty, kdo pomáhají. Je také pro ty, kdo potřebují být pomáháni. Když jste vy v krizi, nečekáte, že někdo bude mít odpovědi. Čekáte, že někdo bude tam. A to je přesně to, co děláte, když pomáháte druhému.
Nezapomeňte: když pomáháte, můžete být zranitelný. Někdy si odnesete to, co vidíte. Proto je důležité mít někoho, kdo vás poslechne. Kdo vám řekne: „To bylo těžké.“ A neřekne: „Ale ty jsi to udělal dobře.“
Kde se naučit víc?
Nejde o to, abyste se stali odborníkem. Ale můžete se naučit základy. Hasičský záchranný sbor ČR, Český červený kříž a Centrum psychologické pomoci nabízejí bezplatné nebo levné kurzy. Délka: 8 hodin teorie a 4 hodiny procvičování. Nejde o to, abyste měli certifikát. Jde o to, abyste věděli, co dělat, když to potřebujete.
A pokud máte Android, stáhněte si aplikaci „První psychická pomoc“. Je zdarma. Je v češtině. A obsahuje kroky, které jste právě přečetli - v jednoduchém, jasném formátu. Je to jako návod na přežití - pro vaše srdce, pro srdce druhého.
Proč to vůbec dělat?
Protože v Česku se každý den stává tisíce krizí. A většina z nich probíhá v klidu. Bez zvuků. Bez kamer. Bez novin. Někdo sedí v kuchyni a pláče. Někdo se schovává pod přikrývkou. Někdo jen sedí a neví, co dál.
A vy? Můžete být ten, kdo se postaví. Ne s řešením. Ne s radou. Ale s přítomností. A to je vše, co potřebují. Ne větší věda. Ne nejlepší slova. Jen to, že někdo neodchází.
Může mi první psychická pomoc pomoci, když mám deprese?
Ne. První psychická pomoc je určená pro akutní krize - například po nehodě, ztrátě nebo násilí. Pokud trpíte chronickou depresí, potřebujete dlouhodobou psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. PAP vám může pomoci jen v okamžiku, kdy se vám stav zhorší - třeba když se necítíte schopen vstát z postele. Ale neřeší příčinu. Pro dlouhodobou podporu hledejte psychologa nebo kontaktujte linku 116 123.
Je první psychická pomoc jen pro dospělé?
Ne. Aplikace První psychická pomoc od roku 2023 obsahuje i modul pro děti. Postupy se liší: u dětí je důležitější fyzická blízkost (např. objímání), jednodušší věty, opakování a jasný plán. Dítě v krizi potřebuje vědět, že je bezpečné, že někdo je s ním, a že to, co se stalo, není jeho vina. Neříkejte dítěti „Bude to v pořádku“. Řekněte: „Jsem tady. Ty jsi bezpečný.“
Co když člověk odmítne pomoc?
Neznamená to, že jste selhali. Někdy je člověk příliš zraněný, aby přijal pomoc. Nebo se bojí, že ho budou posuzovat. Nebo prostě nechce mluvit. V takovém případě nevynucujte. Řekněte: „Já jsem tady, když budete chtít.“ A odejděte. Ale nezanechte ho úplně sám. Po půl hodině se znovu zeptejte: „Je všechno v pořádku?“ Někdy stačí jen to, že někdo přijde znovu. A znovu. A znovu.
Může mi první psychická pomoc pomoct při sebevražedných myšlenkách?
Ano - ale jen jako první krok. Pokud někdo říká: „Chci zemřít“, neříkejte: „To není pravda.“ Neříkejte: „Máš toho moc.“ Řekněte: „To zní příšerně. Chci vědět, co se děje.“ Pak zavolejte na linku 116 123 nebo 155 (křížová linka). Pokud je nebezpečí okamžité - nechte ho v přítomnosti někoho, kdo ho neopustí, a zavolejte 155. První psychická pomoc neřeší sebevražedné myšlenky - ale zastaví jejich eskalaci. A to může zachránit život.
Je první psychická pomoc stejná jako „psychologická první pomoc“?
Ano, jde o stejný pojem. V odborné literatuře se používají oba výrazy - „první psychická pomoc“ i „psychologická první pomoc“. V praxi v Česku se preferuje „první psychická pomoc“, protože zdůrazňuje, že to není jen pro psychology. Je to pro každého. Výraz „psychologická“ někdy naráží na odbornost, což je mylné. První psychická pomoc je o lidskosti, ne o titulech.
Kde mohu najít školení v první psychické pomoci?
Hasičský záchranný sbor ČR, Český červený kříž a Centrum psychologické pomoci nabízejí pravidelné kurzy. Většina z nich je zdarma nebo za nízkou cenu. V Olomouci a dalších městech se kurzy konají každý měsíc. Aplikace První psychická pomoc obsahuje i seznam aktuálních termínů. Stačí zapsat se na webu HZS ČR nebo ČČK. Nejde o to, abyste se stali profesionálem. Jde o to, abyste věděli, co dělat, když to potřebujete - a když to potřebuje někdo jiný.
