Představte si člověka, který ve společnosti nikdy není nudný. Je to ten, kdo vypráví příběhy s přehnanými gesty, mění náladu jako počasí a dokáže z drobného nedorozumění udělat celou tragédii. Na první pohled působí jako charismatický herec nebo herečka, která si užívá žít v centru pozornosti. Pod touto barevnou fasádou se ale často skrývá hluboká prázdnota a strach ze zapomenutí. To je podstata histrionské poruchy osobnosti, která má v mezinárodní klasifikaci nemocí kód F60.4.

Tato diagnóza není jen o „divotách“ nebo snaze zaujmout. Jde o komplexní psychiatrický stav zařazený do klastru B poruch osobnosti, což znamená, že je definován emocionální nestabilitou a impulzivním chováním. Lidé s touto poruchou nechtějí být středem dějů proto, že by měli nadměrné ego, ale protože bez vnější pozornosti se cítí jako neviditelní. Jejich životem řídí potřeba kompenzovat hlubokou nejistotu prostřednictvím neustálého dramatu.

Co přesně je histrionská porucha osobnosti?

Histrionská porucha osobnosti (HPO) je trvalý vzorec chování, který začíná obvykle v rané dospělosti a projevuje se v různých kontextech života. Slovo pochází z latinského „histrio“, což znamená herec. A skutečně, jedinci s touto poruchou často žijí svůj život jako na jevišti, kde jsou oni hlavní hvězdou a ostatní jsou pouze diváci nebo statista.

Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) a českých diagnostických manuálů patří tato porucha mezi ty, které se liší od normálního expresivního chování svou rigiditou a negativním dopadem na fungování člověka. Zatímco běžný extrovert může rád mluvit a bavit, osoba s HPO nemůže být sama sebou, pokud nemá publikum. Pokud nikdo nesleduje, její emoce ztrácí smysl.

Jak vypadá každý den s touto poruchou?

Když se podíváme na reálné příklady, vidíme, že histrionské rysy zasahují všechny oblasti života. V pracovním prostředí může takový člověk vynikat v prezentacích, ale selhat při rutinní práci. Často vytváří konflikty tím, že přítomné kolegy vychvaluje a nepřítomné pomlouvá, čímž udržuje napětí a zajistí si roli „obránce“ nebo „oběti“. Podle zkušeností klinických psychologů v ČR se u těchto pacientů často objevují interakční hry, kde cílem není vyřešit problém, ale vyvolat reakci.

Ve vztazích je situace ještě složitější. Osoba s HPO potřebuje neustálé potvrzení lásky. Malé zpoždění odpovědi na zprávu může vyvolat paniku nebo vztek. Často vyhledávají partnery, kteří jsou stabilní a tichí, protože jejich klid kontrastuje s vlastním chaosem a umožňuje jim hrát roli dramaturga. Bohužel, toto dynamika často vede k rychlému opotřebení vztahu. Jak popisují pacienti na specializovaných fórech, vztahy často trvají jen několik měsíců, než partner vyhoří z neustálých emocí a žárlivosti, kterou partner záměrně vyvolává.

Zajímavým faktem je statistika sexuální dysfunkce. U až 65 % žen s touto diagnózou se vyskytuje anorgasmie. Zdá se to paradoxní - člověk, který je sexuálně provokativní, nemůže dosáhnout vrcholu. Důvodem je často odtržení od vlastních tělesných pocitů a zaměření se pouze na to, jak působí na druhého. Sex je pro ně výkon, ne sdílení.

Histrionská vs. Narcistická porucha: Kde je rozdíl?

Mnoho lidí si plete histrionskou poruchu osobnosti s narcismem. Obojí spadá do klastru B a obojí zahrnuje potřebu pozornosti. Rozdíl je však zásadní a pro správnou léčbu kritický.

Narcistická porucha osobnosti je založena na grandióznosti. Narcista věří, že je lepší než ostatní, a očekává obdiv jako něco, co mu právem náleží. Jeho ego je tvrdé a často křehké, ale snaží se působit mocně a dominantně. Potřebuje být uznán jako geniální, krásný nebo úspěšný.

Opačně tomu je u histrionské poruchy. Jedinec s HPO nemusí věřit, že je lepší, ale věří, že je zajímavý, excitující a nezbytný pro atmosféru skupiny. Jeho potřeba pozornosti je naléhavější a méně strukturovaná. Zatímco narcista chce být králem, histrión chce být hvězdou show. Narcista manipuluje pomocí pocitu výše a hanby, histrión manipuluje pomocí emocí, slz, dramatu a sexuálního nátlaku.

Dalším důležitým rozlišením je hraniční porucha osobnosti. Ta také zahrnuje emoční nestabilitu, ale jejím jádrem je strach z opuštění a sebepoškozování. U histrionské poruchy chybí typické sebevražedné tendence hraniční poruchy; místo toho hrozí riziko impulsivního chování, které může vést k finančním nebo sociálním pádům, ale ne přímo k fyzickému ohrožení života.

Proč k této poruše dochází?

Příčiny histrionské poruchy nejsou jednoduché. Neexistuje jeden gen, který by ji způsobil. Výzkumy naznačují kombinaci biologické predispozice a traumatického dětství.

Genetika hraje roli u přibližně 40 % případů. Pokud mají rodiče podobné rysy, dítě se narodí s vyšší citlivostí na odmítnutí a potřebou stimulace. Klíčovým faktorem je však prostředí. Mnoho dospělých s HPO vyrůstalo v domovech, kde byla láska podmíněná výkonem nebo vzhledem. Pokud bylo dítě ignorováno, dokud nezačalo plakat, dělat scény nebo být „roztomilé“, naučilo se, že jediný způsob, jak získat péči, je dramatické chování.

Doc. MUDr. Věra Škrabánková z Univerzity Palackého v Olomouci zdůrazňuje, že nedostatečná pozornost v dětství vede k vytvoření mechanismu obrany. Dítě se stane „malým hercem“, aby přežilo emocionální hladomor. Tento styl chování se pak ukotví jako osobnostní rys, který se v dospělosti změní v poruchu, protože již nefunguje jako ochrana, ale jako past.

Léčba a psychoterapie: Funguje to?

Léčba histrionské poruchy osobnosti je možná, ale vyžaduje čas a trpělivost. Není zde žádný „zázračný lék“. Farmaka mohou pomoci s doprovodnými symptomy, jako je úzkost nebo deprese, ale nezmění osobnost. Základem je psychoterapie.

Nejčastěji používanou metodou je kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Cílem je identifikovat automatické myšlenky typu „Pokud mě teď nekdo nesleduje, jsem nic nehodnotný“ a nahradit je realistickými alternativami. Terapeut pomáhá pacientovi rozlišovat mezi potřebou pozornosti a potřebou intimity. Standardní délka léčby je minimálně 18 měsíců s frekvencí jednoho až dvou sezení týdně.

Pro těžší případy, kdy je emoční nestabilita velmi vysoká, se osvědčuje dialektická behaviorální terapie (DBT). Tato metoda, původně vyvinutá pro hraniční poruchu, učí dovednosti regulace emocí a toleranci frustace. Pilotní studie na Psychiatrické nemocnici Bohnice v letech 2019-2021 ukázaly úspěšnost 57 % u pacientů s pravidelnou účastí. Pacienti se učí, že emoce jsou jako vlny - přijdou a odejdou, a nemusí na ně reagovat dramatickým skokem do vody.

Velkou výzvou v terapii je tzv. transference. Pacient s HPO často zamiluje terapeuta nebo se ho snaží manipulovat, aby dostával více času a pozornosti. Dobrý terapeut musí umět nastavit jasné hranice. Pokud terapeut ustoupí a začne pacienta „zachraňovat“ nebo mu dávat mimořádnou péči, posílá mu stejnou zprávu jako jeho rodiče v dětství: „Musíš dělat drama, abys byl milován.“ Úspěch léčby závisí na schopnosti terapeuta tyto hranice držet s empatií, ale pevně.

Digitální pomoc a budoucnost léčby

Moderní technologie přinášejí nové možnosti. Od roku 2022 probíhá v ČR pilotní projekt s aplikací EmoTrack. Tato aplikace pomáhá uživatelům monitorovat své emocionální výkyvy v reálném čase. Když se uživatel cítí nucený poslat provokativní zprávu nebo udělat scénu, aplikace ho upozorní a nabídne techniky uklidnění. U pravidelných uživatelů došlo ke snížení potřeby okamžité pozornosti o 32 %. Takové nástroje jsou cenné doplňkem k tradiční terapii, zejména pro mladší generaci, která žije v digitálním světě, kde je pozornost měřítkem hodnoty.

Je důležité si uvědomit, že prognóza není černobílá. Podle dlouhodobých studií 65 % pacientů s pravidelnou léčbou dosahuje výrazného zlepšení kvality života. Naučí se budovat autentické vztahy a pracovat bez neustálého dramatu. Zbývajících 35 % má výsledky mírné nebo omezené, často kvůli nízké motivaci nebo předčasnému ukončení terapie. Přes 45 % pacientů totiž terapii opustí dřív, než se objeví výsledky, protože čekají na rychlou změnu nálady, nikoliv na hlubokou osobnostní transformaci.

Co dělat, pokud máte podezření na tuto poruchu?

Pokud poznáváte tyto rysy u sebe nebo blízké osoby, prvním krokem je odborná diagnostika. Samodiagnostika z internetu je nebezpečná, protože histrionské rysy se překrývají s mnoha jinými stavy. Vyhledejte klinického psychologa nebo psychiatra, který má zkušenosti s poruchami osobnosti. V České republice je dostupnost specialistů omezená, ale existují specializovaná centra, například při psychiatrických nemocnicích nebo soukromé ordinace certifikovaných terapeutů.

Pro okolí postižené osoby platí jednoduché pravidlo: nereagujte na drama, ale reagujte na upřímnost. Pokud partner dělá scénu, neodměňujte ji pozorností. Pokud se ale otevřeně svěřuje s pocitem osamělosti, buďte přítomni. Tím posilujete zdravé chování a oslabujete patologické strategie.