Poddiagnostikace ADHD: Proč se přehlíží a co s tím dělat

Poddiagnostikace ADHD, porucha pozornosti a hyperaktivního chování, která se často projevuje nejen hyperaktivitou, ale především obtížemi s plánováním, organizací a udržením pozornosti. Also known as porucha pozornosti, it je často přehlížena u dospělých, protože lidé předpokládají, že ADHD je jen dětská porucha. V Česku se každý rok desítky tisíc lidí žije s neoznačenou ADHD — a většina z nich si myslí, že jsou leniví, neorganizovaní nebo prostě „neumí dělat věci“.

Poddiagnostikace ADHD se často spojuje s úzkostí, stavem, kdy člověk trpí přílišnou starostí, předčasným strachem a přetížením myšlenkami. Mnoho lidí s ADHD má zároveň úzkost — ale lékaři často vidí jen úzkost a nevidí, že její kořen je v poruše pozornosti. To vede k tomu, že se léčí příznaky, ne příčina. Podobně se často přehlíží emoční dysregulace, schopnost řídit vlastní emoce, která u lidí s ADHD často selhává, protože jejich mozek neumí efektivně filtrovat podněty. Výsledek? Lidé se cítí jako „vždycky v krizi“, ale nikdo jim neřekne, že to může být ADHD.

Proč se to stává? Většina lékařů není připravena vyhledávat ADHD u dospělých. Školy často považují „nesouhlasné“ chování za neposlušnost, ne za neurologický problém. A my sami si říkáme: „To je jen já, musím se víc snažit.“ Ale snažení bez správného pochopení je jako plavat proti proudu — unaví to, ale nepřináší výsledek. Když se ADHD nezjistí, vznikají další problémy: závislosti, selhání v práci, rozpad vztahů, sebevražedné myšlenky. To všechno je důsledek neoznačené poruchy.

Co se dá dělat? Začít hledáním správného vyšetření. Ne každý psycholog ví, jak ADHD u dospělého rozpoznat. Potřebujete někoho, kdo nevidí jen „neklidného člověka“, ale kdo ví, jak se liší ADHD od úzkosti, od poruchy osobnosti nebo od chronické unavy. V této sbírce najdete články, které vám pomohou pochopit, jak probíhá diagnostika, jaké jsou skryté příznaky, proč se ADHD často překrývá s jinými poruchami a jak psychoterapie může změnit život, i když léky nejsou možností. Nejde o to, abyste se „napravili“ — jde o to, abyste pochopili, jak váš mozek funguje, a naučili se s ním pracovat, ne proti němu.