Samozodpovědnost v psychoterapii: Co to je a proč to mění výsledky

Samozodpovědnost je schopnost přijmout vlastní volby, emoce a následky, bez odkazování na druhé, okolí nebo minulost. Also known as osobní odpovědnost, it je klíčový prvek, který přeměňuje terapii z rozhovoru o problémech na cestu k jejich řešení. Mnoho lidí přijde do terapie s tím, že „někdo jim něco udělal“ – rodiče, partneři, pracovní prostředí. Ale pravda je jednoduchá: nikdo jiný nemůže za to, jak reagujete na to, co se stalo. Samozodpovědnost neznamená vinu – znamená moc. Moc změnit to, co máte pod kontrolou: své myšlenky, reakce, hranice a rozhodnutí.

Bez samozodpovědnosti terapie zůstává na povrchu. Když se někdo učí dechové techniky, ale stále obviňuje kolegy ze stresu, změna není reálná. Když dítě s ADHD dostává psychoedukaci, ale rodiče nechávají doma chaos, výsledky se nezachytí. Samozodpovědnost spojuje nástroje – jako kognitivně behaviorální terapie, metoda, která učí přehodnocovat myšlenky – s konkrétními kroky. Není to o tom, jak se cítíte, ale o tom, co děláte, i když se cítíte špatně. Toto je i ten rozdíl mezi tím, kdo „prochází“ terapií, a tím, kdo ji využije.

Terapeutický vztah není o tom, aby vás terapeut „ospravedlnil“ nebo „vybízel“. Je to o tom, aby vás naučil vidět, kde máte moc. Ať už jde o krizovou intervenci, okamžitá pomoc při akutních stresových situacích, nebo dlouhodobou práci s úzkostí – v každém případě se ptáme: „Co můžeš teď udělat?“ Ne „Proč se to stalo?“

V této sbírce najdete články, které se dotýkají samozodpovědnosti přímo i nepřímo. Od toho, jak si vybrat terapeuta, který vás nezachraňuje, ale vede, přes to, jak dechové techniky fungují jen tehdy, když je cvičíte vy, až po to, proč psychodrama a všímavé stravování fungují – protože vás nutí být přítomný. Nejde o to, kdo vás záchrání. Jde o to, kdo se rozhodne záchránit sebe.