Stáváte se náhle unavení, ztrácíte zájem o věci, které dříve bavily, a každý rozhovor s přáteli nebo rodinou vás vyčerpá? Nevíte, proč se cítíte takhle, ale máte pocit, že všechno, co děláte, jen zhoršuje vaše vztahy? To není jen „náladovost“. To může být depresivní stav, který má svůj kořen ne v hloubce vaší minulosti, ale v tom, jak dnes komunikujete, reagujete a pociťujete lidi kolem vás.
Co je vlastně interpersonální psychoterapie (IPT)?
Interpersonální psychoterapie, zkráceně IPT, není terapie, která se snaží vykopávat dětské trauma nebo analyzovat vaše sny. Je to praktický, časově omezený přístup, který se zaměřuje na jednu věc: vztahy. Ne na to, co se stalo před 20 lety, ale na to, co se děje teď - ve vaší rodině, mezi přáteli, na práci, ve vztahu s partnerem.
Vyvinul ji v 70. letech 20. století americký psychiatr Gerald Klerman, aby léčil depresi. A dnes je jedním z nejvíce prokázaných způsobů, jak depresi zvládnout. Vědecké studie ukazují, že IPT je stejně účinná jako kognitivně-behaviorální terapie nebo léky - ale bez příznaků vedlejších účinků. A to nejen u depresí. V posledních letech se IPT používá i při úzkostných poruchách, poruchách příjmu potravy nebo bipolární poruchě.
Co vás čeká v IPT? Nejde o to, abyste se „přiznali“ nebo „překonali“ nějakou vnitřní bariéru. Jde o to, abyste pochopili, jak vaše chování ve vztazích ovlivňuje vaše náladu - a naopak. Když se někdo z vás odvrátí, je to proto, že jste ho zranili? Nebo proto, že se ve vás probudila stará bolest z dětství, kdy vás rodiče ignorovali? IPT vám pomáhá rozlišit, co je skutečné, a co je jen přenášení minulosti do současnosti.
Proč právě vztahy? A proč teď?
Možná si říkáte: „Ale já se nechci bavit o vztazích. Já chci jen, aby mě přestala trápit tato tíha.“ Ale přesně to je klíč. Vztahy nejsou jen „něco, co máte“. Jsou to vaše životní prostředí. Když se vztahy zhoršují, vaše duševní zdraví také. A naopak.
Představte si, že se po práci vrátíte domů a vaše partnerka vás ignoruje. Můžete si říct: „Je na mě zlobná.“ Nebo: „Zase jsem něco udělal špatně.“ Nebo: „Má vždycky problém s tím, že jsem neúspěšný.“
IPT vás učí, že žádná z těchto odpovědí nemusí být pravdivá. Možná vaše partnerka má stres z práce. Možná si připomíná, jak jí dříve otec ignoroval, když se snažila něco říct. Možná vy se v ní vidíte jako „nepřijatelného“ dítěte - a proto reagujete na ni jako na „zlobnou matku“. To je přenos. A to je právě to, co IPT chce zastavit.
IPT neříká: „Změň svého partnera.“ Říká: „Zkus pochopit, jak se tvé vztahy staly tím, čím jsou. A jak můžeš změnit svůj vztah k nim.“
Jak IPT funguje? Tři fáze, které vás přivedou k změně
IPT není volný rozhovor. Má jasnou strukturu - a to je její síla. Trvá obvykle 12-16 sezení, tedy 6-20 týdnů. A probíhá ve třech fázích.
- Počáteční fáze (1-3 sezení): Terapeut se s vámi seznámí, zjistí, jaké jsou vaše hlavní potíže, a najde vztahový problém, který nejvíce ovlivňuje vaši náladu. To může být konflikt s partnerem, ztráta blízké osoby, přechod do nové role (např. rodič, důchodce) nebo izolace od ostatních.
- Střední fáze (8-12 sezení): Tady se pracuje na konkrétních situacích. Když jste se například dohadovali s přítelem, co se přesně stalo? Co jste řekli? Co jste cítili? Co se stalo poté? Terapeut vás nekárá, ale pomáhá vám vidět vzory: „Vždycky, když se někdo ptá, jestli je všechno v pořádku, vyhýbáte se odpovědi - a pak se cítíte samotní.“
- Závěrečná fáze (2-3 sezení): Co jste se naučili? Jak si to pamatujete, když se situace opakuje? Co budete dělat jinak? Tady se vytváří plán, jak udržet změnu i po terapii. Nejde jen o „vyřešení problému“, ale o to, abyste se naučili pracovat s ním sami.
Terapeut v IPT nejde jako „odborník“, který vám říká, co máte dělat. Jde jako partner - někdo, kdo vás poslouchá, nekárá a pomáhá vám vidět to, co jste sami neviděli. A to je klíčové. Klienti, kteří se cítí přijati bez podmínek, mají v IPT větší šanci na úspěch.
IPT vs. jiné terapie: Když nechcete „hrabat se v minulosti“
Pokud jste někdy zkoušeli psychoanalýzu nebo hloubkovou terapii, možná jste se cítili, že se „hrabete“ v minulosti a nic se nezmění. IPT je jiná. Nezaměřuje se na to, jak vás rodiče zranili, když jste byli šestiletý. Zaměřuje se na to, jak se teď chováte, když se vaše partnerka ptá, proč jste se nevrátil domů.
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na vaše myšlenky: „Proč si říkáte, že jste neúspěšný?“ IPT se ptá: „Když říkáte, že jste neúspěšný, co se stane ve vašich vztazích? Jak lidé reagují? A jak vy reagujete na jejich reakci?“
IPT není „lepší“ než KBT. Je jiná. A pro některé lidi je přesně ta správná. Pokud máte pocit, že vaše potíže vycházejí z toho, že se „někdo nechápe“, že „nikdo nevěří“, že „vždycky něco zlobí“, tak IPT je pro vás ideální.
A co pokud máte komplexní trauma z dětství? IPT sám o sobě může nestačit. Ale to neznamená, že byste neměli zkusit. Mnoho terapeutů dnes kombinuje IPT s jinými přístupy - třeba s emoce zaměřenou terapií nebo ACT (Acceptance and Commitment Therapy). Takže můžete mít strukturovaný přístup k vztahům a zároveň pracovat na hlubších emocích.
Kdo je IPT vhodná? A kdo ne?
IPT není univerzální řešení. Ale je skvělá pro některé typy lidí:
- Kdo má jasný vztahový problém - konflikt s partnerem, ztráta, izolace, přechod do nové role.
- Kdo chce rychlejší výsledek - nechce 5 let terapie, ale chce změnu za 3-5 měsíců.
- Kdo je schopen reflektovat - dokáže se podívat na své chování, nejen na chování druhých.
- Kdo potřebuje strukturu - nechce volný rozhovor, ale jasný plán, co se děje a proč.
A kdo by IPT neměl volit?
- Kdo má hluboké trauma z dětství a potřebuje hloubkové zpracování - IPT to neřeší.
- Kdo nechce pracovat na vztazích - pokud si myslíte, že „všichni ostatní jsou problém“, ale vy jste „čistý“ - IPT vám nepomůže.
- Kdo hledá „náhradní rodiče“ - IPT není o tom, aby terapeut byl vaše „nová maminka“ nebo „tátou“. Je o tom, abyste se naučili být sami.
Co se děje v Česku? IPT je v růstu
V České republice se IPT stává stále populárnější. Dříve byla známá jen mezi odborníky, ale dnes ji mnoho terapeutů využívá jako standardní metodu pro depresi a vztahové problémy. V Olomouci, Brně, Praze a Ostravě ji najdete v klinikách, psychologických centrech i v nemocnicích.
Je to částečně díky vědeckému důkazu - IPT je jedna z mála terapií, které mají silnou podporu v klinických studiích. A částečně díky tomu, že lidé hledají něco, co funguje rychle a bez „psychologického života“.
Je také součástí trendu - integrované terapie. Mnoho terapeutů dnes nepracuje jen s jedním přístupem. Vezmou IPT, přidají prvky KBT, někdy i mindfulness, a vytvoří přístup, který je přesně pro vás. To je moderní psychoterapie: ne „jedna metoda pro všechny“, ale „co funguje pro tebe“.
Co můžete očekávat od prvního sezení?
Nečeká vás žádná „diagnostika“. Nebudete plnit dotazníky. Nebudete říkat, jaký jste „typ“. Budete mluvit o tom, co vás dnes trápí. A terapeut se zeptá: „Kdy jste to poprvé cítil? Kdo byl přítomen? Co jste řekli? Co jste cítili? A co se stalo poté?“
Příklad: „Nedávno jsem se dohadoval s matkou. Řekla mi, že jsem „vždycky takový“. A já jsem jí zavřel dveře. Cítil jsem, že mě zatlačuje.“
Terapeut se neptá: „Proč jsi tak citlivý?“
Ptá se: „Co to znamená pro tebe, když někdo říká, že jsi ‚vždycky takový‘? Kde jsi to slyšel dříve? Co se stalo, když jsi to poprvé slyšel? A jak to ovlivňuje, jak reaguješ na kritiku teď?“
To je IPT. Neřeší „proč jsi citlivý“. Řeší, jak se ta citlivost projevuje ve vztazích - a jak ji změnit.
Závěr: Vztahy nejsou jen „život“ - jsou vaše léčba
Nejste sami, když se cítíte ztracení ve vztazích. Ale i když se vám zdá, že všechno je „na ostatních“, pravda je jednodušší: vaše vztahy jsou zrcadlo vaší duševní zdravotní situace. A když je změníte, změní se i vy.
IPT vám nedává „návod, jak být šťastný“. Dává vám nástroje, jak pochopit, proč jste nešťastný - a jak se k tomu vztahy podílejí. A to je mocnější než jakákoliv technika.
Nejste vinen za to, co se stalo. Ale jste odpovědný za to, co děláte teď. A vztahy jsou vaše největší příležitost k uzdravení - ne proto, že je „důležité mít přátele“, ale protože vztahy jsou místo, kde se duševní zdraví buď rodí, nebo zemře.
Je IPT vhodná pro depresi?
Ano, IPT je jednou z nejvíce prokázaných forem léčby depresivních poruch. Vědecké studie ukazují, že její efektivita je srovnatelná s kognitivně-behaviorální terapií a farmakoterapií. Je zvláště účinná u lidí, jejichž depresivní příznaky vznikly nebo se zhoršily kvůli vztahovým problémům - jako je ztráta blízké osoby, konflikt s partnerem nebo sociální izolace.
Jak dlouho trvá IPT?
IPT je krátkodobá terapie, která obvykle trvá 12-16 sezení, tedy 6-20 týdnů. Tento časový rámec je výhodou pro lidi, kteří nechtějí dlouhodobou terapii, ale chtějí vidět výsledky. Struktura terapie je pevně definovaná: začíná identifikací problému, pokračuje prací na konkrétních vztazích a končí přípravou na ukončení a udržení změny.
Může IPT pomoci i při úzkosti?
Ano, i když IPT byla původně vyvinuta pro depresi, dnes se úspěšně používá i při úzkostných poruchách, zejména pokud úzkost vzniká v kontextu vztahů - například strach z odmítnutí, strach z konfliktů nebo přehnaná potřeba schválení. Terapeut pomáhá klientovi pochopit, jak jeho vztahové vzorce přispívají k úzkosti a jak je možné změnit.
Je IPT stejná jako systémová terapie?
Není. Systémová terapie se zaměřuje na celý systém - například rodinu jako celek - a pracuje s pravidly, rolí a komunikací mezi členy. IPT se zaměřuje na jednotlivce a jeho konkrétní vztahy s jednotlivými lidmi. IPT neřeší, jak se rodina „funguje“, ale jak vy reagujete na svého partnera, rodiče nebo přítele.
Co když mám komplexní trauma z dětství?
IPT není primárně určena pro hluboké trauma. Pokud vaše potíže vycházejí z vážných zážitků z dětství, může být IPT použita jako součást širšího přístupu. Mnoho terapeutů kombinuje IPT s emoce zaměřenou terapií, DBT nebo jinými metodami, které pracují s hlubšími emocemi. IPT vám pomůže zlepšit vztahy dnes - a to je často první krok k uzdravení.
Je IPT vhodná pro lidi, kteří nechtějí mluvit o svých pocity?
IPT vyžaduje určitou úroveň sebereflexe. Pokud se vyhýbáte všemu, co se týká emocí, může být terapie obtížná. Ale IPT není o tom, aby jste „všechno vyslechli“. Je o tom, abyste pochopili, jak vaše chování ve vztazích ovlivňuje vaši náladu. Pokud můžete popsat, co se stalo, kdo co řekl a jak jste se cítili - to stačí. Emoce se objeví samy, když se začnete dívat na vztahy.
