Každý rodič, který zažil, že jeho dítě v noci křičí, běhá po pokoji nebo se po probuzení nezapomíná na děsivý sen, si rychle uvědomí, že spánek už není jen odpočinková fáze, ale i zdroj stresu. Rozlišovat noční děsy a noční můry je klíčové, protože každá porucha vyžaduje jiný přístup - ať už jde o změnu rutiny, psychologické cvičení nebo v některých případech i medikaci.

Co jsou noční děsy a noční můry?

Noční děsy jsou epizody intenzivního strachu během NREM spánku, typicky ve fázi N3 (hluboký spánek). Dítě se probudí s křikem, třesem a často bez vzpomínky na událost. Naopak Noční můry se objevují v REM spánku, probouzejí se snadno a dítě si jasně pamatuje děsivý obsah snu.

Rozdíl ve fázi spánku má praktické důsledky - při nočních děsech je těžké dítě probudit a často neví, co se děje, zatímco při noční dětství je možné okamžitě reagovat a poskytnout úlevu.

Co je způsobuje?

• Spánková deprivace a nepravidelný režim - nedostatek spánku zvyšuje pravděpodobnost děsů, zejména u dětí ve věku 3‑8 let.
• Stres a napětí - školní úspěchy, rozvod rodičů nebo změna prostředí mohou spustit noční můry.
• Fyzikální faktory - horečka, infekce a dokonce vysoká tělesná teplota jsou časté spouštěče děsů.
• Traumatické události - PTSD a další úzkostné poruchy jsou úzce spjaty s častými nočními můrami.

Výzkumníci z Bruni a kol. (2004) upozorňují, že právě kombinace nedostatku spánku a fyzického stresu (např. horečky) je nejčastější příčinou děsů u dětí.

Jaký dopad mají na dítě a rodiče?

Děti postihnuté nočními děsy bývají během dne unavené, podrážděné a často ztrácejí chuť do hry. Rodiče zase čelí fragmentovanému spánku a zvýšené úrovni úzkosti, což může ovlivnit i jejich práci a vztahy.

Studie z ADHD Strategie (2023) ukazují, že pravidelné noční děsy snižují kognitivní výkon u dětí až o 15 % a zvyšují riziko výskytu úzkostných reakcí.

Ne-farmakologické terapeutické přístupy

V první řadě je doporučována kognitivně‑behaviorální terapie (CBT) s důrazem na techniku Imagery Rehearsal Therapy (IRT). Děti pod vedením terapeuta přepisují děsivý sen do méně zastrašující podoby a tuto novou verzi opakovaně představují během bdění. Tento přístup je označen za zlatý standard při léčbě opakujících se nočních můr (Psychiatrie pro praxi, 2013).

U nočních děsů funguje hlavně:

1. Zajištění bezpečného prostředí - odstranit ostré hrany, mít měkké podložky a po ruce mít noční světélko.
2. Programované probuzení - probudit dítě 15‑30 minut před očekávanou epizodou, aby se snížila pravděpodobnost děsu.
3. Relaxace před spaním - dechová cvičení, progresivní svalová relaxace a teplý koupel.
4. Optimalizace spánkové hygieny - pravidelný čas na uspání, omezení obrazovek a lehké večeře nejpozději dvě hodiny před spaním.

Další užitečné metody zahrnují biofeedback, hypnózu a autohypnózu; v praxi však často pomáhá i jednoduchý rituál - např. společná ukolébavka s hladkým hlasem, který uklidní nervovou soustavu.

Farmakologická podpora (kdy je nutná?)

Medikace je poslední možností a používá se jen při častých (více než 4‑krát měsíčně) a nebezpečných epizodách. U nočních děsů se čas od času předepisuje klonazepam v dávce 0,5‑2 mg 30-60 min před usnutím, ale maximální doba léčby nesmí překročit 6 měsícnů.

Pro noční můry spojené s PTSD jsou doporučeny alfa‑2 agonisté (clonidin, guanfacin) nebo prazosin - podle AASM Guidelines (Waltman et al., 2018).

Novější výzkumy naznačují, že melatonin a L‑5‑hydroxytryptofan mohou podpořit regulaci REM spánku, avšak jejich účinek zůstává zatím nejasný (Sance Dětem, 2023).

Kdy vyhledat odborníka?

• Epizody trvají déle než 6 měsíčků nebo se zhoršují.
• Dítě má časté záchvaty během spánku (více než 4‑krát za měsíc).
• Rodiče pozorují výrazný dopad na denní fungování (školní výkon, nálada).
• Počíná se objevovat jiné spánkové poruchy (apnoe, chrápání).

V takových případech je vhodné absolvovat polysomnografii, která odhalí neurologické i fyzické faktory narušení spánku. V ČR je tato vyšetřovací metoda dostupná v soukromých spánkových centrech i na veřejných klinikách (čekací doba 3‑6 měsíců).

Praktické tipy pro rodiče

1. Nechte dítě během děsu samé, pokud není v ohrožení - snažte se nepřetahovat ho z postele ani nesnažit se ho povzbudit hlasitým hlasem, což může epizodu prodloužit.
2. Jasně a klidně oznámte, že je v bezpečí, a počkejte, až se událost sama uklidní.
3. Po probuzení poskytněte fyzický kontakt (lehké objetí) a poté přejděte na rozhovor o snu - u nočních můr je to zvláště důležité.
4. Ujistěte se, že pokoj je dobře větrán, není příliš horký a světlo je tlumené.
5. Podporujte dostatek vitamínu B (např. celozrnné cereálie, ořechy) - podle Purtex.cz má vitamín B pozitivní vliv na nervový systém.
6. Vytvořte spánkový deník - zaznamenávejte čas usínání, probouzení a případné epizody. Data pomohou terapeutovi najít spouštěče.

Porovnání nočních děsů a nočních můr

Co očekávat od terapie?

První setkání obvykle zahrnuje kompletní anamnézu a případně spánkový deník. Terapeut pak navrhne individuální plán - například 6‑8 sezení IRT pro noční můry a několik týdnů pravidelných změn spánkové hygieny pro děsy. V praxi se u většiny dětí během 2‑3 měsíců projeví výrazné snížení četnosti a intenzity epizod.