Nejsou všechny psychoterapie stejné. Když někdo hledá pomoc pro úzkost, depresi nebo traumata, má na výběr tisíce přístupů - od rozhovorů podle Rogersa po přesně strukturované protokoly s domácími úkoly. Ale který z nich skutečně funguje? A proč některé lidé prožívají změnu za pár měsíců, zatímco jiní zůstávají ve stejném stavu po letech? Odpověď leží v evidence-based přístupech - terapiích, které nejsou jen „dobře cítěné“, ale jsou ověřené vědeckými studiemi.

Co vlastně znamená „evidence-based“?

Evidence-based psychoterapie není jen nový modný termín. Je to přístup, který říká: „Nechme se vést důkazy, ne pocity.“ Znamená to, že každá metoda - ať už je to kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická terapie nebo humanistický přístup - musí prokázat, že skutečně pomáhá. Ne podle toho, jak si ji terapeut pamatuje, ale podle dat. Jak říká Univerzita Karlova (2007), umožňuje to „nahlédnout terapii nezaujatým pohledem“.

Nejčastější metoda měření účinnosti je pomocí standardizovaných dotazníků. Například BDI (Beck Depression Inventory) měří přesně, jak se změnila úroveň deprese u klienta před a po terapii. Stejně tak HADS (Hospital Anxiety and Depression Scale) ukazuje, zda úzkost klesla. Tyto nástroje nejsou jen „otázky“ - jsou vědecky ověřené, validované a používané po celém světě. V Česku je to zvláště důležité, protože mnohé terapie se dodnes řídí jen „intuicí“ nebo „tradicí“.

Co se ukázalo jako účinné - a co ne?

Největší překvapení v psychoterapii? Že většina škol dává podobné výsledky. Toto se nazývá „Dodo bird verdict“ - podle příběhu z Alice ve zrcadle, kde všichni vyhráli. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) má úspěšnost 50-75 % u úzkostných poruch, což zní skvěle. Ale rogersiánská terapie, která se zaměřuje na bezpodmínečné přijetí a empatii, dosahuje srovnatelných výsledků u depresí. To znamená, že nejde jen o techniku - ale o to, co se děje mezi terapeutem a klientem.

Stanislav Kratochvíl z portálu psychologie.cz (2022) to shrnuje: „Klíčové faktory fungují napříč všemi školami - empatický vztah, sebezkoumání klienta a emoční korektivní zážitek.“ Jinými slovy: Když se klient cítí skutečně slyšený, bez ohledu na to, zda mu terapeut dává domácí úkoly nebo jen poslouchá, může se změnit.

Ale co neefektivní? Studie z Masarykovy univerzity (2021) ukázaly, že 5-10 % klientů má po evidence-based terapii zhoršení. Například klientka s fobickou poruchou, která prošla expoziční terapií, měla dočasné zhoršení úzkosti o 85 % - předtím, než se začala zlepšovat. To není chyba. To je realita. Standardizované protokoly nejsou pro všechny. Když se terapeut drží manuálu a ignoruje individuální kontext, může to skončit škodou.

Proč se v Česku tak pomalu mění praxe?

V České republice není psychoterapie oficiální profese. To znamená, že kdokoli s psychologickým vzděláním může sepsat si živnostenské oprávnění na „psychologické poradenství“ a začít dělat terapii. Zbyněk Vybíral z Masarykovy univerzity to řekl jasně: „Na živnost se dělat nedá.“

Trénink skutečně kvalifikovaného psychoterapeuta trvá až 10 let: pětileté studium psychologie + 3-5 let specializovaného tréninku, včetně vlastní terapie a dozorované praxe. A to je jen začátek. Kvalifikovaný kurzy zahrnují 450 hodin teorie, 150 hodin supervisionu a 200 hodin praxe. Stojí to 800-1 200 Kč za hodinu supervisionu. To není levné. A proto mnoho lidí se nechává školením, ale ne přesně tímto systémem.

Je to důvod, proč v Česku existuje 1 825 registrovaných psychologů s oprávněním k psychoterapii, ale stovky dalších nabízí „terapii“ bez jakéhokoli ověření. A většina veřejnosti to nerozlišuje - 68 % lidí neví, co je rozdíl mezi psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem (Česká lékařská komora, 2022).

Co se děje v praxi - skutečné příběhy

Na českém fóru 13hrichurodicovstvi.cz se lidé sdílí své zkušenosti. Uživatelka „Marie_P“ píše: „KBT mi pomohla překonat panické záchvaty za 6 měsíců. Předchozí dva roky psychodynamické terapie mi přinesly jen to, že jsem se lépe naučila hledat důvody, ale ne změnila se moje chování.“

Naopak „Martin_S“ říká: „Evidence-based protokoly mi přišly jako škatulování. Terapeut se držel manuálu a nebral v úvahu, že jsem byl v práci na střídavých směnách, měl děti a nebyl schopen dělat domácí úkoly. Po 10 sezeních jsem přerušil.“

Tyto příběhy ukazují dvojí přírodu evidence-based přístupů: mohou být účinné - ale jen pokud jsou aplikovány s lidskou citlivostí. Když se terapeut stane „technikem“, ne „průvodcem“, může to selhat.

Pilotní projekt Ministerstva zdravotnictví: Co se změní v roce 2025?

Největší změna přichází zevnitř systému. V roce 2023 Ministerstvo zdravotnictví spustilo pilotní projekt „Evidence-based psychoterapie pro všechny“ s rozpočtem 120 milionů Kč. Cíl: od roku 2025 bude KBT pro depresi a úzkostné poruchy plně hrazena zdravotními pojišťovnami.

To je revoluce. Dnes je psychoterapie hrazena jen v 15 % případů. Většina lidí platí z vlastní kapsy. Průměrná cena sezení v Česku je 1 200 Kč (cca 50 EUR) - oproti 80-100 EUR v Německu. To znamená, že Česko má relativně přístupnou terapii. Ale pokud se stane standardním zdravotním službou, bude mít přístup každý.

Prognóza České společnosti pro psychoterapii (2022) říká: do roku 2030 bude 70 % terapií v Česku založeno na důkazech. Dnes je to 45 %. To znamená, že vědecký přístup přebírá moc. Ale není to jen o penězích - je to o kvalitě. Pokud se všechny terapie stanou „evidence-based“, bude se moci měřit, co funguje, a co ne.

Co z toho plyne pro klienta?

Nemusíte být vědec, abyste si vybrali správnou terapii. Tady je jednoduchý návod:

• Pokud máte úzkost, panické záchvaty, fobie nebo OCD - KBT je nejvíce podložená metodou.
• Pokud se cítíte ztracení, máte problémy s vztahy nebo hledáte hlubší pochopení sebe sama - hledejte terapeuta, který pracuje s empatií a vztahem, ať už je to humanistický, psychodynamický nebo integrativní přístup.
• Pokud vám terapeut dává „šablonu“ a ignoruje vaše životní okolí - zvažte změnu. Standardizace není vždy přátelská.
• Pokud chcete vědět, zda je terapeut kvalifikovaný - zeptejte se, zda má akreditovaný trénink (min. 3-5 let po psychologii) a zda je členem České společnosti pro psychoterapii.

Největší chyba? Předpokládat, že „všechno pomáhá“. Některé přístupy nejsou jen méně účinné - jsou neúčinné. A některé terapeuti nejsou jen nezkušení - jsou nekvalifikovaní. Evidence-based přístup není proti kreativitě. Je proti lži. Protí tomu, že „to dělám už 20 let a vždycky to fungovalo“.

Závěr: Není to o škole - je to o důkazu

Psychoterapie jako vědecká disciplína je o tom, aby přestala být „umění“ a začala být „věda s lidskou tváří“. To neznamená, že terapeut má být robot. Znamená to, že musí být schopen říct: „To, co dělám, má podložení. A pokud to nepracuje, změníme to.“

Veřejnost se učí. Klienti se stávají svými vlastními odborníky. A v Česku se pomalu začíná měnit systém. Od roku 2025 bude KBT hrazena - a to znamená, že budeme moci měřit, zda to skutečně pomáhá. Nejen nám, ale i těm, kteří přijdou za námi.