Ženské ADHD: Jak se projevuje, když to nikdo nevidí
Ženské ADHD, porucha pozornosti a hyperaktivita, která se u žen často projevuje jinak než u mužů. Also known as ADHD u žen, it je často přehlíženo, protože nevypadá jako klasický neposlušný chlapec, který skáče po třídě. Místo toho se projevuje jako vyčerpání, neustálé zapomínání, emocionální přetížení a schopnost dělat všechno najednou – a přitom necítit, že jste něco zvládly.
U žen se ADHD často spřádá s emoční dysregulací, neschopností udržet stabilitu emocí, která vede k náhlým výbuchům, sebeobviňování nebo úplnému odpojení. To vypadá jako „příliš citlivá“ nebo „přehnaná“, ale ve skutečnosti je to vážný neurologický rozdíl v zpracování podnětů. Mnohé ženy se dožívají 30, 40 nebo i 50 let, aniž by věděly, že jejich „zlý den“ je vlastně chronický stav – a že to není jejich vina. V České republice se tato diagnóza často stává „závěrem“ až po dlouhém boji s úzkostí, depresí nebo poruchami příjmu potravy, protože tyto příznaky jsou víc viditelné než samotné ADHD.
Ještě jedna věc, kterou často přehlížíme: executive dysfunction, neschopnost plánovat, začít nebo dokončit úkoly, i když máte všechny zdroje a vůli. To neznamená, že jste líní. Znamená to, že váš mozek nemůže spustit motor – ani když máte na mysli všechno, co potřebujete udělat. Ženské ADHD se nevyjadřuje v tom, že neumíte sedět klidně, ale v tom, že se snažíte být dokonalé, když vaše mozkové systémy nejsou navržené pro to, aby fungovaly v tomto světě.
Nejčastější chyba? Předpokládat, že když jste dobré ve škole nebo máte vysokou inteligenci, nemůžete mít ADHD. To je úplně špatně. Mnoho žen se naučily kompenzovat – přesně díky tomu, že jsou chytřejší než průměr – ale kompenzace vyčerpává. A když se jednou zhroutíte, myslíte si, že jste selhaly. Ne, vy jste jen přežily s chybou v operačním systému, který nikdo neviděl.
V této sbírce najdete články, které vám pomohou pochopit, proč se ADHD u žen liší od mužské verze, jak se projevuje v každodenním životě, jaké terapie fungují a proč je důležité rozpoznat komorbidity – jako úzkost, deprese nebo poruchy osobnosti – které často překrývají původní příznak. Nejde o to, jestli jste „dostatečně špatná“, aby to bylo ADHD. Jde o to, jestli jste dostatečně unavená, aby jste se konečně zeptaly: „Co se se mnou děje?“