ADHD u žen: Jak se projevuje, když se nevejde do stereotypu

ADHD u žen je ADHD, porucha pozornosti a hyperaktivního impulzivního chování, která se u dívek a žen často projevuje jinak než u chlapců. Also known as porucha pozornosti, it je často přehlížena, protože nevykazuje typickou hyperaktivitu. Místo toho se projevuje jako zapomenutí, emocionální přetížení nebo neustálý pocit, že se „něco nesedí“. V České republice se ženy s ADHD často dostanou do terapie kvůli úzkosti, deprese nebo problémům ve vztazích – a přitom nikdo neví, že základní příčinou může být právě ADHD.

Co se skrývá za tím, že žena zapomíná na schůzky, má problémy s organizací nebo se cítí přetížená i při malých úkolech? To je executive dysfunction, porucha plánování, organizace a spouštění akcí, která je jádrem ADHD u dospělých žen. Also known as porucha výkonnostních funkcí, it neznamená, že je líná – znamená, že její mozek neumí spustit systém, který ostatním přijde přirozený. Toto se často promítá do domácnosti, práce nebo vztahů, kde se žena snaží „udělat všechno“ a přitom se cítí, že selhává. A když se k tomu přidá emoční dysregulace, nemožnost udržet stabilitu emocí, která je běžným doprovodným jevem ADHD u žen. Also known as nepředvídatelné nálady, it vypadá jako „přehnaná reakce“ – ale ve skutečnosti je to výsledek přetíženého mozku, který už nezvládá zpracovávat stimuly. Mnohé ženy s ADHD mají také komorbida ADHD, současnou přítomnost jiné poruchy, jako je úzkost, deprese nebo porucha příjmu potravy. Also known as současná porucha, it zvyšuje riziko, že se ADHD nezjistí, protože lékaři se zaměří jen na „hlavní“ problém. Výsledkem je, že ženy často čekají desítky let, než se jim řekne pravda – a to až po několika neúspěšných terapiích.

V této sbírce najdeš články, které se zabývají tím, jak se ADHD u žen skutečně projevuje – nejen v hlavě, ale i v každodenním životě. Uvidíš, jak se liší od mužského obrazu, proč se často přehlíží a jaké terapeutické přístupy fungují skutečně. Najdeš tipy na organizaci, jak se vyhnout vyhoření a jak najít terapeuta, který pochopí, že to není jen „nepořádek“ – ale neurologický rozdíl. Všechno to, co potřebuješ, abys pochopila, že tvoje zkušenosti nejsou „normální“ – ale jsou reálné a léčitelné.