Disociace: Když mysl opouští tělo

Prostřednictvím disociace, psychologický proces, při kterém člověk cítí odtržení od reality, vlastního těla nebo myšlenek. Také známá jako odtržení od reality, je to přirozená obranná reakce mozku při silném stresu nebo trauma. Mnoho lidí si toho nevšimne, ale disociace může být prožitkem jako byste se dívali na sebe zvenku nebo cítili, že se vaše tělo nepatří k vám. Je to jako byste byli v autě, který jede bez řidiče – vaše tělo dělá něco, ale vaše mysl je pryč. Nejčastější příznaky zahrnují pocit, že svět kolem je nereálný, ztrátu paměti nebo emocionální odcizení od vlastních pocity. Někdy se lidé cítí jako by se dívali na sebe zvenku – to se nazývá depersonalizace. Jiní zažívají derealizaci, kdy se jim zdá, že vše kolem je jako snínek nebo film. Například při zneužívání dětí se disociace často projevuje jako ztráta paměti nebo pocit, že se děje něco jinému. To je běžná reakce mozku, která chrání psychiku.

Často se spojuje s traumatem, zkušeností, která překračuje naši schopnost zvládnutí. Prostřednictvím psychického odstupu se mozek snaží ušetřit psychiku. Například po dopravní nehodě nebo zneužívání může člověk cítit, jako by se díval na situaci zvenku – to je příklad disociace. Trauma je jedním z nejčastějších příčin disociace, ale ne vždycky. Někdy se objeví i v souvislosti s chronickým stresem nebo jinými duševními poruchami. Může způsobit problémy v práci nebo vztazích – například když člověk najednou ztratí čas nebo se necítí souvislý s tím, co dělá. Pokud se disociace stává častou, může ovlivnit každodenní život a je důležité se na ni zaměřit.

Pro léčbu disociace se používají různé terapeutické přístupy. EMDR, metoda, která využívá oční pohyby k zpracování traumatických vzpomínek, je často účinná pro zvládnutí disociace spojené s traumatem. Během EMDR terapie se klient pomalu a bezpečně setkává s traumatickými vzpomínkami, zatímco terapeut mu pomáhá zpracovat je. Další možností je DBT, dialektická behaviorální terapie zaměřená na emoční regulaci, která pomáhá stabilizovat emoce a snižovat frekvenci disociativních epizod. DBT se často používá u lidí s hraniční poruchou osobnosti, kde disociace často souvisí s emoční nestabilitou. Další přístupy zahrnují somatickou terapii, která se zaměřuje na tělesné pocity, nebo trauma-informovanou terapii, která respektuje zkušenosti klienta a minimalizuje riziko opětovného trauma.

Nezapomeňte, že disociace není známkou šílenství. Je to přirozená obranná reakce mozku. Pokud ji zažíváte často, je důležité hledat odbornou pomoc. V našem článkovém sbírce najdete praktické rady, jak rozpoznat příznaky disociace, kdy je čas na terapii a jaké metody fungují. Od trauma-informované terapie až po konkrétní cvičení pro zvýšení přítomnosti v těle – všechno vysvětleno jednoduše a bez složitých výrazů. Některé články se zaměřují na to, jak vybrat správného terapeuta pro práci s disociací, jiné ukazují, jak pracovat s emocemi po traumatu. Najdete zde i informace o EMDR, DBT a dalších technikách, které mohou pomoci. Například článek o komplexní terapii pro trauma informovanou terapií nebo o tom, jak se připravit na online terapii, když potřebujete pomoc s disociací. Také najdete informace o tom, jak terapeutické přístupy jako CBT nebo psychodynamická terapie mohou pomoci v boji s disociací. Každý článek je psán s porozuměním pro lidi, kteří zažívají disociaci, a poskytuje konkrétní kroky pro zlepšení.