Duální role v psychoterapii – přehled

Když mluvíme o duální roli, konceptu, kde terapeut současně působí jako léčebný facilitátor i diagnostický hodnotitel. Also known as dual role, tento přístup vyžaduje, aby odborník zvládl dva úkoly najednou – pomoci klientovi zvládnout aktuální potíže a zároveň získat informace potřebné pro přesné stanovení diagnózy. Tato kombinace není jen teoretickým pojmem, ale reálným faktorem, který ovlivňuje výběr metod, strukturu sezení a etické rozhodování.

První související pojem je psychoterapie, systém intervence zaměřený na změnu myšlenkových vzorců, emocí a chování. V rámci duální role psychoterapie často kombinuje různé přístupy – od integrativní terapie až po specifické modely jako systémová rodinná terapie nebo compassion‑focused terapie. Další klíčová role patří terapeut, osoba, která vede proces, poskytuje podporu a zároveň hodnotí klinické projevy. Terapeut tak musí být nejen empatickým průvodcem, ale i kritickým pozorovatelem, který rozpozná, kdy se objeví nové symptomy, např. při emoční dysregulaci u hraniční poruchy. Posledním základním stavebním kamenem je diagnostika, systematické shromažďování a vyhodnocování informací pro určení duševního onemocnění. Jakmile terapeut provádí diagnostiku během terapie, musí dbát na etiku, sadu principů, které chrání soukromí, autonomii a důvěru klienta. Etika určuje, kdy je vhodné sdílet nálezy, jak zachovat objektivitu a jak vyhnout se konfliktům zájmů – například když terapeut plánuje výzkumnou studii založenou na datech ze sezení.

Praktické dopady duální role

Duální role má konkrétní dopady na výsledky terapie i na organizaci péče. Jedním z hlavních benefitů je vyšší návratnost investice – když terapeut během běžných sezení získává diagnostické údaje, snižuje se potřeba dodatečných vyšetření a zkracuje se cesta k adekvátnímu zásahu. To se projeví v tématech jako „psychoterapie jako investice“ nebo „krátkodobá vs dlouhodobá psychoterapie“, kde je jasně vidět, že kombinace rolí umožňuje rychlejší adaptaci léčebného plánu. Zároveň ale rostou nároky na kompetence terapeuta; musí ovládat techniky jako motivující rozhovory, práce s impulzivitou u ADHD, nebo práci s traumatem, aby mohl spolehlivě hodnotit a zároveň léčit. Přístup duální role také ovlivňuje, jak se řeší citlivé otázky jako sebezneužívání nebo narcistická porucha – terapeut musí hájit rovnováhu mezi soucitem a objektivitou. V praxi to znamená, že při práci s rodinou (rodinná terapie při závislosti) nebo v online prostředí (online terapie a soukromí) je nutné mít jasně definované hranice a transparentní komunikaci. Jakákoliv nejasnost může ohrozit důvěru a zkompromitovat výsledky, proto je klíčové, aby terapeut neustále reflektoval své vlastní role a přizpůsoboval je konkrétním potřebám klienta.

V následujícím seznamu najdete články, které rozebírají konkrétní aspekty duální role – od investičního pohledu přes etické výzvy až po praktické techniky v různých terapeutických modelech. Ponořte se do detailů a zjistěte, jak můžete tuto dvojitou funkci využít ve své praxi nebo v osobním rozvoji.